Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature because further court proceedings remain pending.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision dismissing his appeal. The applicant argued violations of fair trial rights and the presumption of innocence regarding his conviction for counterfeiting currency. The Court ruled the complaint inadmissible because the case was not yet final, as the Supreme Court had ordered a retrial by the District Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies and the case is still subject to further judicial review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Ď., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Přerově, nám. T.G.M. 11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tdo 619/2009, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), porušení čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, zaručujících presumpci neviny, čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, stanovících, které jednání je trestným činem, čl. 8 odst. 2 Listiny, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, a čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701 byl stěžovatel shledán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz dle ustanovení § 140 odst. 2 alinea druhá zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), za použití § 143 tr. z. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a dále k peněžitému trestu ve výši 400.000,- Kč za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Stěžovatelem podané odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 zamítnuto a podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tdo 619/2009 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
II. Dříve než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje formální a obsahové náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jak Ústavní soud zjistil při vyžádání vyjádření obecných soudů, podal ministr spravedlnosti ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona směřující proti ústavní stížností napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci. K uvedené stížnosti Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 4 Tz 108/2009 vyslovil, že stížností pro porušení zákona napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008 č. j. 5 To 44/2008-921 byl v neprospěch stěžovatele porušen zákon v citovaných ustanoveních a předmětné usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2008 č. j. 49 T 2/2006-701 a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením usnesení Vrchního soudu v Olomouci, pozbyla platnosti. V dané věci bude znovu rozhodovat Krajský soud v Ostravě.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se v případě ústavní stížnosti nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že ústavní stížnost lze podat tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že posuzovaná věc bude předmětem dalšího řízení před obecnými soudy, nelze než ústavní stížnost odmítnout pro její předčasnost.
Ústavní soud proto, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj