Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 713/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.713.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on procedural grounds due to lawyer's filing error and lack of constitutional violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 713/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding it clearly unfounded. The applicant argued that the Supreme Administrative Court improperly rejected a cassation appeal filed after the statutory deadline, claiming this violated her right to a fair trial. The court determined the delay resulted from the applicant's lawyer's clerical error regarding the service date, not an unreasonable restriction by the court. Consequently, the court rejected the complaint under the provision for dismissing clearly unfounded appeals.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if it is clearly unfounded, as the court does not act as a general appellate body and does not review factual evidence or general legality.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal clearly unfounded appeal procedural deadline error lawyer filing mistake Constitutional Court jurisdiction fair trial rights service date verification

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy ČR
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti I. M., právně zastoupené JUDr. Zdeňkou Turičikovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Na Florenci 19, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2009, č.j. 8 As 40/2009-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo zaručující, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho práv, zakotvené v čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo domáhat se svých práv u soudu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na pomoc v řízení před soudy a jinými orgány, zakotvené v čl. 37 odst. 2 Listiny a právo každého na projednání věci veřejně, bez průtahů a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit se k prováděným důkazům, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny.

Ministerstvo vnitra rozhodlo dne 30. července 2007, č.j. OAM-365-6/TP-2007, nepovolilo stěžovatelce trvalý pobyt v ČR. Rozklad stěžovatelky zamítl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 6. února 2008, č.j. MV-2590/VS-2008. Následná správní žaloba stěžovatelky byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2008, č.j. 7 Ca 34/2008-33, zamítnuta. Shora napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší správní soud kasační stížnosti, kterou odmítl jako podanou po zákonné lhůtě.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 17/09, uvedla, že i Ústavní soud se zabýval nepřiměřeně krátkými lhůtami pro podání žaloby ve věcech azylu. Stejně tak jako nepřiměřeně krátkou chápe i lhůtu k podání kasační stížnosti, která činí ze zákona dva týdny, v nichž jsou zahrnuty i dny volna. S přesvědčením o komfortnějším přístupu k soudní ochraně, prodloužením zákonné lhůty byť o jediný den, navrhla stěžovatelka zrušení napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Ca 34/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedla v čem měl citovaný zásah spočívat. Přitom z předloženého spisu je patrné, že rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo tehdejší právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 3. února 2009. Právní zástupkyně přitom vycházela z data doručení 6. února 2009, které je patrné z otisku jejího razítka na doručeném stejnopisu rozsudku Městského soudu v Praze.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Jak je přitom ze spisu Městského soudu v Praze dále patrné, Nejvyšší správní soud správně vycházel z údaje na dodejce, stvrzující doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze právní zástupkyni stěžovatelky dne 3. února 2009. Pokud došlo k pozdnímu podání mimořádného opravného prostředku, stalo se tak vinou omylu tehdejší právní zástupkyně a nikoliv nepřiměřenou restrikcí Nejvyššího správního soudu či příslušného ustanovení zákona. Ústavní stížnost přitom stěžovatelka založila výhradně na tvrzené přísnosti zákona. Z předložené ústavní stížnosti však nevyplývá žádná okolnost, která by svědčila o zásahu do práv stěžovatelky.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu