Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2465/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2465.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as time-barred and clearly unfounded regarding statute of limitations application.

Numero d'incarto III.ÚS 2465/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. S. against lower court rulings denying damages. The applicant argued that courts incorrectly applied the statute of limitations, violating his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint as clearly unfounded and found the appeal against the first-instance judgment was time-barred.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected if it is clearly unfounded or filed after the prescribed time limit, particularly when the final decision was made based on the court's discretion regarding procedural delays.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations time-barred appeal clearly unfounded Charter of Fundamental Rights procedural deadline discretionary decision

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že je podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.
čl. 1 Ústavy ČR
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21a, proti rozhodnutím Okresního soudu v Opavě sp. zn. 26 C 29/2004 ze dne 28. 3. 2008, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 575/2008 ze dne 11. 12. 2008 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2488/2009 ze dne 10. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR shora označeného, byl druhým z označených rozhodnutí, Krajským soudem v Ostravě jako soudem odvolacím, ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek soudu I. stupně v záhlaví označený, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody v částce 86.757,- Kč s příslušenstvím, směřující proti jeho bývalému právnímu zástupci. Dovolání, které stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu podal, bylo dovolacím soudem odmítnuto jako opožděné.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení shora označených základních práv spatřuje v podstatě v nesprávném posouzení v řízení vznesené námitky promlčení soudy I. a II. stupně ve shora označených rozhodnutích s tím, že aplikace námitky promlčení je v daném případě v rozporu s dobrými mravy z důvodů, které ve stížnost rozvádí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přitom takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že je podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu je patrno, že jmenovaný soud opodstatněně dovolání stěžovatele odmítl pro jeho opožděnost a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, rozhodnutím dovolacího soudu zjištěn nebyl, ostatně stěžovatel sám v poměru k tomuto rozhodnutí ani žádné výhrady nevznáší, argumentace jeho ústavní stížnosti se vztahuje pouze k posouzení námitky promlčení, kteroužto otázkou se však dovolací soud vůbec nezabýval.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta a v části směřující proti rozsudku soudu I. a II. stupně pak byla odmítnuta jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu evidentně nelze považovat za učiněné z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu