Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2294/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2294.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property ownership and contract validity under specific state asset transfer laws.

Numero d'incarto I.ÚS 2294/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company challenging the ownership of properties transferred to the state. The lower courts ruled that a liquidator of a dissolved foundation violated statutory requirements for state asset transfers, rendering the purchase contract void. The Court dismissed the complaint because the applicant ignored established Supreme Court precedent and failed to demonstrate a violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 364/2000 Coll., Law No. 219/2000 Coll.; A constitutional complaint is inadmissible when the applicant ignores binding Supreme Court jurisprudence regarding the validity of contracts for state assets and fails to prove a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility state asset transfer contract validity liquidator duties fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 364/2000 Coll.
Law No. 219/2000 Coll.
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 249/08
Constitutional Court dismisses complaint regarding property dispute where lower courts applied commercial law over a parliamentary resolution.
28 Cdo 4057/2007 - 131
28 Cdo 4057/2007 - 131, s jehož závěry se zcela ztotožnil a uzavřel, že pokud likvidátor FDM nesplnil při převodu nemovitostí podmínky § 22 zákona č.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Setal, s. r. o., se sídlem Praha 2, Wenzigova 1861/7, zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Zátkovo nábřeží 7, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 5. 2008, čj. 18 C 203/2006 - 111, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, čj. 25 Co 412/2008 - 143, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2010, čj. 32 Cdo 4685/2009 - 171, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Obvodní soud pro Prahu 2 určil, že vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí je žalobce - Česká republika, Ministerstvo financí. Označeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele odmítnuto.

Stěžovatel uvedl, že v předmětné věci se soudy zabývaly otázkou určení vlastnického práva k nemovitostem, které úplatně získal do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 9. 11. 2004, uzavřené s Českou republikou, Fondem dětí a mládeže "v likvidaci" (dále jen "FDM"), podle zákona č. 364/2000 Sb. Stěžovatel odmítl akceptovat názor obecných soudů, že likvidátor FDM při převodu předmětných nemovitostí postupoval v rozporu s čl. I. bod 10 zákona č. 364/2000 Sb. Tento zákon v čl. I. bod 9 ukládá likvidátorovi postupovat podle § 70 - § 75 ObchZ. Pokud tedy zmíněný zákon uložil likvidátorovi, jak v daném případě postupovat, nemohl se řídit zákonem č. 219/2000 Sb. (čl. I. bod 10 zákona č. 364/2000 Sb.). Z uvedených důvodů nemusela být kupní smlouva předložena Ministerstvu financí ČR ke schválení.

Na základě výše uvedeného stěžovatel dovodil, že obecné soudy v jeho případě nerespektovaly hmotněprávní předpisy a protiústavně vyložily a aplikovaly ustanovení čl. I. bodu 9 a 10 zákona č. 364/2000 Sb., ve spojení s § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2, rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, čj. 18 C 203/2006 - 111, určil, že vlastníkem ve výroku označených nemovitostí je Česká republika - Ministerstvo financí. Jako základní řešil otázku platnosti kupní smlouvy, uzavřené mezi stěžovatelem a FDM. Soud prvního stupně vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, čj. 28 Cdo 4057/2007 - 131, s jehož závěry se zcela ztotožnil a uzavřel, že pokud likvidátor FDM nesplnil při převodu nemovitostí podmínky § 22 zákona č. 219/2000 Sb. pro převod nemovitostí ve vlastnictví státu, je předmětná kupní smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, čj. 25 Co 412/2008 - 143, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. K odvolacím námitkám stěžovatele odvolací soud uvedl, že právní názor stěžovatele byl přesvědčivě vyvrácen soudem prvního stupně, zejména odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu čj. 28 Cdo 4057/2007 - 131, v němž byla řešena obdobná problematika.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, čj. 32 Cdo 4685/2009 - 171, bylo dovolání stěžovatele odmítnuto z důvodu nepřípustnosti (§ 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud konstatoval, že otázka neplatnosti smluv o převodu nemovitostí v majetku státu pro rozpor se zákonem (podle § 39 ObčZ) nebyla-li, při jejich uzavírání, dodržena podmínka schválení Ministerstvem financí ČR, vymezená v § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., byla již Nejvyšším soudem opakovaně vyřešena. Již v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4057/2007, k jehož závěrům se napadené rozhodnutí výslovně hlásí, konstatoval, že nesplnil-li likvidátor, při prodeji nemovitosti na základě veřejné soutěže, podmínky stanovené v § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění účinném do 25. 1. 2006, pro převod nemovitosti ve vlastnictví státu (i když v procesu likvidace státní organizace), je taková kupní smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

Dovolací soud v této souvislosti poukázal na usnesení ze dne 17. 7. 2008,

sp. zn. III. ÚS 249/08

, v němž se Ústavní soud ztotožnil s právním názorem Nejvyššího soudu a neshledal, že by rozhodování soudů v této otázce dosáhlo ústavněprávní úrovně.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel po dobu celého řízení prosazoval svůj právní názor, který jediný považuje za správný, a zcela při tom ignoruje argumenty obecných soudů, uvedené v citované judikatuře k dané otázce.

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbývá než stěžovatele odkázat na zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu, čj. 28 Cdo 4057/2007 - 131, k projednávané otázce, o něž opřely svůj právní názor obecné soudy. Jak Ústavní soud zjistil, proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením pod

sp. zn. III. ÚS 249/08

, na které dovolací soud ve svém usnesení rovněž upozornil. Jednalo se o řešení stejného problému jako v nyní projednávané věci. Ústavní soud proto, v zájmu stručnosti, odkazuje na odůvodnění usnesení

sp. zn. III. ÚS 249/08

a shodně uzavírá, že ani v nyní projednávané věci neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv, jak to uvádí v ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu