Constitutional complaint dismissed as time-barred and clearly unfounded regarding evidence evaluation in criminal proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding it clearly unfounded and time-barred. The applicant argued that evidence was improperly evaluated and that they were denied the right to participate in the appeal court proceedings. The court determined the complaint was inadmissible because the appeal was rejected on grounds of the court's discretion, which did not trigger the statutory time limit extension for filing a constitutional complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory deadline, particularly when the appeal was rejected on grounds of the court's discretion rather than inadmissibility.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele M. N., zastoupeného JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem Dukelská brána 4, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2010 sp. zn. 11 Tdo 1402/2009, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2009 sp. zn. 7 To 89/2009 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. února 2008 č. j. 1 T 54/2002-2706, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl (v rozsahu vůči němu směřujícím) v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem byly nesprávně a v jeho neprospěch hodnoceny provedené důkazy, dále že nebyl "důsledně proveden důkaz revizním znaleckým posudkem", jakož následně ani náležitě stanovena výměra jemu nepodmíněně uloženého trestu. Nadto trval, jak uvedl v podaném dovolání, na své osobní účasti při projednání předmětné věci u dovolacího soudu. Z těchto důvodů mělo dle tvrzení stěžovatele dojít k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu [v relaci k námitkám stěžovatele uvážil jejich posouzení z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) a obsahově dovozeno § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu].
Kasační návrh stěžovatele ve vztahu k tomuto usnesení Nejvyššího soudu vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti. To z toho důvodu, že rozhodovací důvody v něm vyložené (proti nimž stěžovatel konkrétně ani nebrojil) jsou ústavně souladné a kontradikci vůči rozhodovací praxi Ústavního soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
). Rozhodnout v neveřejném zasedání o dovolání bez souhlasu stěžovatele potom zákon Nejvyššímu soudu v případě odmítnutí tohoto mimořádného opravného prostředku umožňuje [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu].
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2009 sp. zn. 7 To 89/2009 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. února 2008 č. j. 1 T 54/2002-2706 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu