Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2409/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2409.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming denial of right to participate in trial due to procedural timing.

Numero d'incarto IV.ÚS 2409/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that his right to participate in the proceedings was violated because the trial concluded without his direct input, despite his request for a summary hearing. The court held that the applicant bore responsibility for his procedural tactics and that the Supreme Court's reasoning was constitutionally sound.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Parties must accept consequences of their own procedural choices; Constitutional complaints repeating arguments already rejected by higher courts are inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint right to participate procedural tactics criminal proceedings inadmissible appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Ing. I. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Blanická 25, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009 sp. zn. 6 To 55/2009 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2009 sp. zn. 43 T 30/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále k porušení čl. 90 Ústavy ČR.

V uvedených právech se cítí být stěžovatel dotčen z toho důvodu, že mu bylo dle jeho tvrzení upřeno právo účastnit se projednání jeho trestní věci, když sice původně požádal, aby řízení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, nicméně jeho úmysl nesměřoval k tomu, že by nechtěl využít svého práva na závěrečný návrh a posledního slova. Jelikož šlo v daném případě o mediálně sledovanou kauzu v důsledku změny pohlaví původní spoluobžalované, stěžovatel se chtěl toliko, jak uvádí, vyhnout publicitě. Při pátém hlavním líčení před soudem prvého stupně byla ovšem trestní věc spoluobžalované vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, poté hlavní líčení přerušeno a v následném jeho pokračování předseda senátu prohlásil dokazování za skončené a udělil slovo k závěrečným návrhům. Tyto byly předneseny, hlavní líčení přerušeno za účelem porady senátu a posléze vyhlášen meritorní rozsudek. Tímto způsobem bylo stěžovateli dle jeho tvrzení de facto znemožněno se vyjádřit k provedeným důkazům, když tak učinil toliko prostřednictvím obhájce, a bez jeho přítomnosti rozhodnuto. Stěžovatel má za to, že hlavní líčení mělo být (po zmíněném vyloučení trestní věci spoluobžalované k samostatnému projednání a rozhodnutí) odročeno, aby mohl realizovat svá procesní práva, neboť jeho vyjádření ve smyslu § 202 odst. 5 tr. řádu, jak zdůraznil, nebylo jeho "rozhodnutím konečným".

V důsledku uvedeného se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze brojil stěžovatel rovněž dovoláním, které Nejvyšší soud ČR, poté co jej posoudil z pohledu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, usnesením ze dne 24. března 2010 sp. zn. 7 Tdo 267/2010 jako zjevně neopodstatněné odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení poukázal mimo jiné na to, že soud není povinen uvědomit obviněného, kdy v hlavním líčení ukončí dokazování a vyhlásí meritorní rozhodnutí. Rovněž konstatoval, že pokud stěžovatel využil svého práva vymezeného v § 202 odst. 5 tr. řádu a neúčastnil se hlavního líčení, přičemž byly splněny podmínky pro jeho konání bez přítomnosti stěžovatele a současně nebyly dány důvody pro jeho odročení (§ 202 odst. 5, § 2 odst. 4, § 181 odst. 2, § 219 odst. 1 tr. řádu), nutno upřít námitkám stěžovatele důvodnost.

K tomu Ústavní soud dodává, že argumentace obsažená v usnesení Nejvyššího soudu je vystavěna ústavně souladným způsobem (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a pakliže stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, s nimiž se dovolací soud náležitě vypořádal, postačí na obsah odůvodnění jeho usnesení pro stručnost odkázat.

Stěžovatelovy námitky jsou z pohledu jeho výtek bez významu potud, že za volbu své procesní taktiky nese přirozeně odpovědnost sám a důsledky z ní (ve shodě se zákonem) plynoucí nelze ex post přičítat k tíži obecných soudů či dokonce z nich bez dalšího vyvozovat porušení ústavně zaručených práv.

Za této situace nemohla být ústavní stížnost posouzena jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná; proto o ní bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu