Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2585/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2585.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against low-cost administrative ruling as procedurally inadmissible.

Numero d'incarto I.ÚS 2585/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by T-Mobile Czech Republic a.s. regarding the award of 2,880 CZK in litigation costs. The company argued that this partial cost award violated its fundamental rights as a fully successful party in the proceedings. The court ruled the complaint inadmissible because the disputed amount fell below the 10,000 CZK threshold for 'bagatelle' cases, where constitutional review is generally excluded to ensure judicial efficiency.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints against low-value monetary awards are inadmissible as they do not constitute a clear violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility bagatelle cases threshold fundamental rights violation litigation costs award judicial efficiency principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť podaný návrh nehájil základní práva stěžovatelky.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 37 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a měly být porušeny čl.
čl. 1 Ústavy ČR
3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a měly být porušeny čl. 1 Ústavy ČR a čl.
čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2000 Kč [§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2010 č. j. 3 Ans 8/2010 - 114, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 3. 9. 2010 elektronicky s ověřeným podpisem se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, zejména ve výroku týkajícího se náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2880 Kč. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s tímto rozhodnutím o částečném přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti nesouhlasí, neboť jí, jako procesně zcela úspěšnému účastníkovi řízení, měla být přiznána náhrada nákladů v plné výši. Proto tímto rozhodnutím měla být porušena její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a měly být porušeny čl. 1 Ústavy ČR a čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2000 Kč [§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění do 30. 6. 2009], je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

, U 43/34 SbNU 421). V usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

(či v usneseních

sp. zn. I. ÚS 2552/09

nebo

sp. zn. II. ÚS 1045/10

, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz) vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je ta osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak dříve uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatelky zejména proti výroku Nejvyššího správního soudu o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2880 Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedených řízeních k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí v rozsahu náhrady nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku.

Ústavní soud dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému, jak sama uznává, v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Z druhé strany částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. v kontextu extrémnosti napadeného rozhodnutí.

Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť podaný návrh nehájil základní práva stěžovatelky.

Pouze toliko ve formě obiter dictum považuje soudce zpravodaj za vhodné dodat, že způsob výpočtu náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti se mu jeví jako spravedlivý a k dané situaci přiléhavý, když Nejvyšší správní soud odmítl do celkové výše náhrady nákladů zahrnout i stěžovatelkou uplatňovanou odměnu advokátovi za "přípravu a převzetí" (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), neboť správně zohlednil tu skutečnost, že stěžovatelka byla stejným advokátem zastoupena již v řízení před soudem prvního stupně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj