Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2113/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2113.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming Supreme Court violated right to court by rejecting bankruptcy creditor's claim.

Numero d'incarto I.ÚS 2113/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a bankruptcy creditor against the Supreme Court's dismissal of his action to declare a sales contract void. The creditor argued that the Supreme Court improperly dismissed his claim without examining the merits, violating his right to court protection. The Court ruled that the creditor lacked standing and urgent legal interest because his property rights were already extinguished by the bankruptcy proceedings, making a declaratory action unnecessary.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: The Constitutional Court may review general court decisions only if fundamental rights are violated, and a declaratory action requires active standing and urgent legal interest, which are absent when property rights are already extinguished by bankruptcy.

Parole chiave

Generato dall'IA
bankruptcy proceedings declaratory action urgent legal interest active standing right to court constitutional complaint property rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Law No. 328/1991 Coll., on bankruptcy and reorganization

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Josefem Šperkem, advokátem se sídlem Hořice, náměstí Jiřího z Poděbrad 157, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2010, čj. 29 Cdo 3957/2008 - 191, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení, kterým bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Argumentuje tím, že prohlášením konkurzu nepozbyl vlastnické právo k majetku konkurzní podstaty, jmenovitě k hydraulickému lisu zn. Mayer (dále "hydraulický lis"), který byl sepsán do jejího soupisu v rámci konkurzu úpadce Vladimíry Sládkové. Lis byl následně zpeněžen několikanásobně pod cenou, ačkoliv nebylo, podle § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto o stěžovatelově vylučovací žalobě.

Proto podal žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi V. S. a společností Acer HK s. r. o. je neplatná. Otázku, zda existuje jeho naléhavý právní zájem na takovémto určení, však Nejvyšší soud řešil čistě formálně, aniž by věc konkrétně zkoumal. Tím porušil jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Trutnově domáhal určení, že kupní smlouva na hydraulický lis zn. Mayer, uzavřená dne 28. ledna 2004 mezi správkyní konkurzní podstaty úpadce V. S. Ing. M. H. a společností Acer HK s. r. o., je neplatná a toho, aby soud uložil společnosti Acer HK s. r. o. povinnost předat lis do jeho konkurzní podstaty. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 24. 8. 2007, čj. 8 C 282/2006 - 131, žalobu stěžovatele zamítl. K jeho odvolání Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 4. 2008, čj. 38 Co 30/2007 - 160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. 4. 2010, čj. 29 Cdo 3957/2008 - 191, jako nepřípustné.

III. Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy ČR), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud byly jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelův nesouhlas s "čistě formálním" posouzením otázky jeho naléhavého právního zájmu Nejvyšším soudem. Stěžovatel přitom kromě toho, že lis byl prodán za "několikanásobně" nižší cenu, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplýval jeho naléhavý právní zájem na určení, že kupní smlouva na lis, uzavřená mezi jinými subjekty, je neplatná.

Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska jeho ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Na prvním místě je třeba uvést, že podle své konstantní judikatury připouští Ústavní soud možnost domáhat se ochrany vlastnického práva, stěžovatelem zvoleným způsobem, pouze za situace, kdy jsou pro to splněny obecné předpoklady, tj. zejména aktivní legitimace stěžovatele a existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví. Pokud obecné soudy, a v konečném stadiu i Nejvyšší soud, ve věci stěžovatele neshledaly ani jeden z uvedených předpokladů a svůj právní závěr odpovídajícím způsobem odůvodnily, nelze - s ohledem na shora uvedené meze přezkumné činnosti Ústavního soudu - jejich postupu z ústavněprávního hlediska cokoli vytknout. Ani stěžovatel ostatně svou ústavní stížností nevyjadřuje nic víc, než svůj nesouhlas s jejich závěry, aniž by jej jakkoliv odůvodnil.

Institut určovací žaloby, kterou se stěžovatel domáhal určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy na hydraulický lis, je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy, tedy má povahu preventivní (srov. Hora, J.: Československé civilní právo procesní, díl I. Nauka o organisaci a příslušnosti soudů, Všehrd, Praha 1922, str. 154 - 155, Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád - komentář, I. díl, 6. vydání, Praha, 2003, str. 259). Proto je požadována určitá kvalita této žaloby spočívající v tom, že musí být dán žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení, které musí být vyvoláno stavem způsobujícím nejistotu jeho právního stavu k věci. Stěžovatel v řízení o neplatnost předmětné kupní smlouvy nebyl aktivně legitimován, ani nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Jakmile bylo jeho tvrzené právo již porušeno, pozbývá zmíněný typ preventivní ochrany smysl, neboť jejím prostřednictvím již nelze spory, které v budoucnu vzniknou, odvrátit. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právo je či není, není dán tam, kde se lze domáhat plnění. Jestliže tedy stěžovatel o sobě tvrdí, že je stále vlastníkem hydraulického lisu, může uplatňovat své právo jen žalobou na plnění.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by shora označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu. Proto mu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu