Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2506/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2506.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for failing to use mandatory lawyer representation despite prior warnings.

Numero d'incarto IV.ÚS 2506/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request to have the lower court decisions annulled, state-funded legal representation, and an extension of the filing deadline. The applicant had filed over 100 previous complaints and was repeatedly instructed that legal counsel is mandatory and not provided by the Court. The Court ruled that repeated warnings in identical cases make further individual instruction ineffective and formalistic.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): Mandatory lawyer representation for natural persons in Constitutional Court proceedings is a strict requirement; repeated prior warnings in identical cases justify dismissing complaints lacking counsel without further individual instruction.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation Constitutional Court proceedings repeated warnings legal aid refusal procedural dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele Ing. P. Ch., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2010 č. j. 8 Afs 53/2009-123 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2008 č. j. 7 Ca 209/2007-62, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 27. srpna 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, požadoval ustanovení zástupce pro řízení, zaplacení nákladů právního zastoupení státem a prodloužení lhůty k doplnění podání do 31. prosince 2010.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 k Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o těchto ústavních stížnostech byl přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

sp. zn. II. ÚS 82/05

,

sp. zn. I. ÚS 169/05

,

sp. zn. IV. ÚS 190/05

nebo

sp. zn. II. ÚS 2291/08

,

sp. zn. II. ÚS 2294/08

sp. zn. III. ÚS 2292/08

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením a upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V projednávané věci tak soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 6. září 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka