Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2353/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.2353.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding state liability claim dismissal due to lack of active standing. The court finds the lower courts correctly applied the law. The applicant failed to prove standing as a shareholder. The court ruled the complaint was clearly unfounded. The decision upholds the lower courts' dismissal of the claim. The applicant's arguments on standing were rejected. The court found no violation of constitutional rights.

Numero d'incarto III.ÚS 2353/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by William & Henry Morton a.s. against lower court rulings rejecting a state liability claim. The applicant argued that the courts ignored their objections regarding active standing as a shareholder rather than a party to the bankruptcy proceedings. The court determined the lower courts correctly applied the relevant statute, finding the applicant lacked the necessary legal standing to sue the state. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded, upholding the dismissal of the original claim.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order, particularly when the domestic courts have correctly applied the law regarding active standing in state liability proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal active standing in litigation state liability claim shareholder vs party status clearly unfounded complaint Constitutional Court review procedural standing requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
25 Cdo 5148/2007-81 nutno konstatovat, že jeho rozhodnutí o odmítnutí dovolání žalobce, nyní stěžovatele, lze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu - proto ústavní stížnost navrhovatele proti rozsudku soudu II.
§ 1 odst. 1, § 5 a § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
25 Cdo 5148/2007-81
25 Cdo 5148/2007-81 nutno konstatovat, že jeho rozhodnutí o odmítnutí dovolání žalobce, nyní stěžovatele, lze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst.
29 Co 77/2007-72
29 Co 77/2007-72 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4.
18 C 236/2005-52
18 C 236/2005-52, jímž byla žaloba o náhradu škody směřující proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky o 36.310.806,- Kč s přísl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 2. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele William & Henry Morton a. s., IČ 25344064, Brno, Příkop 4, zastoupeného Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2007 č. j. 29 Co 77/2007-72 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2006 č. j. 18 C 236/2005-52, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tvrzením, že se jimi cítí dotčen v právu na soudní ochranu, deklarovaném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že dle jeho přesvědčení se soudy při svém rozhodování nezabývaly jeho námitkami uplatněnými i v odvolacím řízení, nezabývaly se otázkou možného jeho účastenství v konkurzním řízení a tím tedy naplněním aktivní legitimace na jeho straně dle zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud pak pouze odkázal na závěry soudu I. stupně a uvedl, že se s nimi ztotožňuje. Nejvyšší soud České republiky dovolání, kterým napadl rozsudek Městského soudu v Praze, odmítl, když v odůvodnění svého usnesení mj. uvedl, že on jako stěžovatel nemá aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť tuto má pouze účastník řízení a nikoliv vlastník akcií společnosti, která je v konkurzním řízení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním jej spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů, závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takého rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

K obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2010 č. j. 25 Cdo 5148/2007-81 nutno konstatovat, že jeho rozhodnutí o odmítnutí dovolání žalobce, nyní stěžovatele, lze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu - proto ústavní stížnost navrhovatele proti rozsudku soudu II. stupně byla uznána jako podaná ve lhůtě k tomu stanovené.

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze pak zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti vůči němu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí ze dne 4. 9. 2006 č. j. 18 C 236/2005-52, jímž byla žaloba o náhradu škody směřující proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky o 36.310.806,- Kč s přísl. zamítnuta a opodstatněně shledal správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, z toho vyvozených právních závěrů, a tedy i předmětného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2. Jak z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, soud se podrobně zabýval výkladem ustanovení § 1 odst. 1, § 5 a § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998, upravujících odpovědnost státu za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem, dále i právem na náhradu škody účastníků řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, jakož i podmínkami, za kterých lze nárok uplatnit a za kterých tedy vzniká aktivní legitimace k podání žaloby. Proto v souladu se zjištěným skutkovým stavem a citovanými ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb. důvodně žalobu stěžovatele zamítl. Konečně k závěrům odvolacího soudu a k otázce aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. se v odůvodnění svého usnesení č. j. 25 Cdo 5148/2007-81 shodně, s poukazem na svou judikaturu, vyjádřil i Nejvyšší soud.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozhodnutí soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu