Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding eviction order and housing conditions. The Court rejects claims of rights violations. The Court finds the complaint clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against eviction orders. The applicant argued that the eviction violated her rights and that the alternative housing was inadequate and unhealthy, but she submitted photographic evidence only after the lower courts ruled. The Court determined the complaint was clearly unfounded because the new evidence was not presented to the lower courts and the procedural objections lacked constitutional relevance.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the applicant fails to substantiate their claims with evidence presented to lower courts or if procedural objections lack constitutional relevance.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky R. M. S., zastoupené JUDr. Petrem Topinkou, advokátem se sídlem Na Perštýně 1, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 22. dubna 2010 č. j. 29 Co 571/2009-169 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. července 2009 č. j. 66 Nc 7058/2009-19, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jímž bylo potvrzeno tamtéž označené usnesení Okresního soudu v Liberci, kterým tamní soud rozhodl o nařízení exekuce vyklizením bytu stěžovatelky. Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 31, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 31 Evropské sociální charty.
Na podporu tohoto svého přesvědčení v rámci podrobně rozvedených stížnostních bodů uvedla, že jí do dnešního dne nebylo řádně doručeno oznámení o zajištění přiměřeného náhradního bytu, a tudíž nemohla nastat ani vykonatelnost exekučního titulu, přičemž předmětný byt je nadto zdravotně závadný, a tudíž nejde o adekvátní bytovou náhradu. K tomuto tvrzení doložila rovněž fotodokumentaci pořízenou ve dnech 4. 6. a 28. 6. 2010, jíž rozporovala vyjádření Magistrátu města Liberce - stavebního úřadu, které bylo v soudním řízení provedeno jako listinný důkaz a z něhož odvolací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel. Stěžovatelka také obecným soudům vytkla, že se nezabývaly tím, že pravděpodobně pominuly důvody, pro něž bylo po ní vyklizení bytu oprávněným požadováno. Z pohledu procesního potom stěžovatelka uvedla, že se bez své viny nemohla účastnit jednání před Okresním soudem v Liberci (namítla nesplnění podmínek zakládajících doručení fikcí k jednání konanému dne 14. července 2009), ani před Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci (tvrdí, že mělo být pro její včasnou a řádnou omluvu odročeno). Pro tyto důvody se posléze domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S převážnou většinou námitek stěžovatelky se v nezbytném rozsahu vypořádal Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, které transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a contrario), odůvodnil. Na obsah jeho usnesení, jež je takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí v podrobnostech odkázat.
Pokud se týče námitky, dle níž pominuly důvody, pro něž bylo požadováno vyklizení bytu, tato se připíná (co do relevantních souvislostí) k meritornímu rozhodnutí (exekučnímu titulu). Fotodokumentaci, jíž stěžovatelka podkládá (předpokládanou) zdravotní závadnost bytu, nepředložila k posouzení obecným soudům, resp. ji pořídila až po vydání jejich rozhodnutí, pročež k ní ovšem coby novu uplatněnému ex post nemohlo být z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem přihlédnuto (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 359/96
,
III. ÚS 117/2000
,
IV. ÚS 589/2000
,
III. ÚS 161/01
,
III. ÚS 183/01
). Tvrzené nesplnění podmínek zakládajících doručení fikcí k jednání konanému před Okresním soudem v Liberci dne 14. července 2009, které rovněž stěžovatelka vytýká až v ústavní stížnosti, postrádá (v kontextu celého exekučního řízení) s ohledem na jednání před odvolacím soudem ústavněprávní relevanci.
Aniž by Ústavní soud jakkoli zlehčoval zdravotní stav stěžovatelky, pro uvedené posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu