Constitutional complaint dismissed because it was filed after the statutory 60-day deadline expired.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding a property dispute. The applicant argued that the courts erred in fact-finding and legal interpretation but failed to provide relevant reasoning. The court rejected the complaint because it was submitted after the mandatory 60-day deadline for filing such complaints had expired.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., § 72 para. 1 lit. a), § 43 para. 1 lit. b): A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory time limit, unless the final decision was made based on the court's discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. T., zastoupené Mgr. Václavem Erbanem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská 21, proti rozhodnutím Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 7 C 153/2000 ze dne 22. 6. 2007 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 748/2007 ze dne 11. 4. 2008, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou dne 5. 8. 2010 podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jímž v podstatě vytýká nesprávnost skutkových zjištění, nesprávný výklad aplikovaných ustanovení (§ 42a odst. 1, 2, 3 a 4 občanského zákoníku), jejich interpretaci, jež je v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, a absenci relevantního zdůvodnění a domáhá se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu napadených rozhodnutí a obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4001/2008 ze dne 27. 5. 2010, rozhodl soud I. stupně po provedení obsáhlého dokazování rozsudkem shora označeným v řízení, v němž měla stěžovatelka postavení žalované tak, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, uzavřená mezi stěžovatelkou a jejím manželem dne 12. 2. 1997, podle níž se stěžovatelka stala výlučnou vlastnicí v rozhodnutí specifikované nemovitosti, je vůči žalobci (věřiteli manžela stěžovatelky) neúčinná, stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, která byla žalobci přisouzena vůči manželu stěžovatelky pravomocným rozhodnutím soudu a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Druhým ze shora označených rozhodnutí byl tento rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem, který považoval jak skutkové tak i právní závěry učiněné nalézacím soudem za správné, s podrobným zdůvodněním potvrzen. Rozhodnutím Nejvyššího soudu shora označeným pak bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž dovolací soud, s poukazem na obsah § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu, na dovolací námitky upínající se vesměs ke skutkovým okolnostem případu i na judikaturu vztahující se k příslušným procesním ustanovením upravujícím dovolací řízení, své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti je zjištění, že je podána po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu shora označeného, jež stěžovatelka ústavní stížností nenapadá a ani v jejich důvodech proti tomuto rozhodnutí námitky nevznáší, bylo zjištěno, že jmenovaný soud z důvodů již uvedených dovolání stěžovatelky odmítl pro jeho nepřípustnost. Pro výše uvedené byla proto ústavní stížnost směřující proti rozsudku soudu I. a II. stupně odmítnuta jako podaná evidentně po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 43 odst. 1 písm. b) a § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2010
Pavel Holländer
soudce zpravodaj