Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint as all legal remedies were exhausted before filing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision dismissing his appeal. The applicant argued that his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated, but the Court found the filing procedurally premature. Since the applicant had already exhausted all available legal remedies by filing an appeal against the first-instance judgment, the Constitutional Court ruled that the complaint was inadmissible under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, rendering the complaint premature when filed after an appeal has been rejected.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem Liberec, Pražská 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010 ve věci sp. zn. 3 Ko 26/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým měla být porušena jeho základní práva garantovaná v ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně tím mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Napadeným usnesením vrchního soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2010 ve věci sp. zn. 77 K 48/2005. Dle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu je přitom možno podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1817, 1818). Podává-li proto stěžovatel ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu, jedná se zjevně o ústavní stížnost předčasnou, a proto o podání ve smyslu zákona o Ústavním soudu nepřípustné.
Je přitom třeba připomenout, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel sám vymezuje předmět řízení, pročež z jeho rámce nemůže v duchu zásady iudex ne eat ultra petita partium jakkoli vybočit. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve stěžovatelem odkazovaném nálezu ve věci
sp. zn. II. ÚS 1816/08
byla procesní situace stěžovatele odlišná od procesní situace v projednávané věci (ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti ČR - KS v Brně na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů správce konkursní podstaty, uvedené ve výroku rozhodnutí rušícího konkurs).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj