Constitutional Court dismisses constitutional complaint as the complainant was not a party to the proceedings regarding court costs.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the Association of Machine Technology. The complainant argued that the court failed to protect his rights regarding the allocation of litigation costs after a proceeding was suspended against a co-defendant. The court ruled that since the complainant was not a party to the specific section of the proceedings where costs were determined, his constitutional rights could not be affected by that decision. Consequently, the court found the complainant to be clearly unauthorized to file the complaint at that stage.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 43(1)(c): A constitutional complaint is inadmissible if filed by a clearly unauthorized person; the court must verify standing before examining the merits, and a party not involved in a specific judicial act cannot claim rights violation from that act.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Svazu strojírenské technologie, zájmového sdružení, se sídlem Praha 1 - Nové Město, Politických vězňů 1419/11, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem Praha 10, ul. 28 pluku 1055/18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím byla podle jeho názoru porušena povinnost soudu poskytnout ochranu právům, zakotvená v článku 90 Ústavy České republiky, právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný čl. 37 odst. 3 Listiny.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v řízení o zaplacení 2 383 000 Kč proti stěžovateli (1. žalovanému) a SEVT, spol. s r. o. (2. žalovanému), oběma zastoupeným touž advokátkou, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 6. 2009 č. j. 21 C 352/2006-104 na základě zpětvzetí žaloby proti druhému žalovanému řízení ve vztahu k němu zastavil (výrok I.) a za použití ustanovení § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit druhému žalovanému na nákladech řízení částku 102 887 Kč (výrok II.).
Z podnětu odvolání podaného žalobcem Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že určil, že jejich výše činí 15 120 Kč (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud mu nesprávnou interpretací a aplikací ustanovení § 146 o. s. ř. odepřel právo na náhradu majetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s účastí v řízení, v němž od počátku vystupoval na straně druhého žalovaného. Je názoru, že náklady řízení musí nést ten, kdo procesně zavinil zastavení řízení.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu").
Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Zastavení řízení, jež je jednou z forem jeho skončení, je provázeno povinností soudu rozhodnout o nákladech řízení mezi jeho účastníky. V dané věci však stěžovatel přehlíží, že řízení bylo zastaveno toliko proti druhému žalovanému, pročež náklady řízení mohly být vypořádány jen mezi žalobcem a tímto žalovaným, nikoli tedy ve vztahu k němu samotnému. Stěžovatel nebyl účastníkem této části řízení, a evidentně v ní vydaným nákladovým rozhodnutím nemohla být dotčena jeho ústavně zaručená práva, neboť se ho netýkalo.
Řízení o žalobě (napříště toliko proti stěžovateli) dále pokračuje; teprve rozhodnutí o ní a následně i nákladech řízení bude nadáno způsobilostí se dotknout jeho právní sféry, a až poté bude možné uvažovat o legitimaci k ústavní stížnosti.
Jestliže stěžovatel podal ústavní stížnost již nyní, učinil tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2010
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj