Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding retroactive child support adjustment as non-justiciable.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a mother against a regional court's decision to retroactively adjust child support. The mother argued the change violated her rights and lacked factual justification under family law, claiming it reduced the child's standard of living while preserving the father's. The court ruled that the lower court's decision was based on evidence of the mother's financial mismanagement and did not violate constitutional rights, thus falling outside the Constitutional Court's jurisdiction.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the application of ordinary law unless a fundamental right is violated, and it cannot substitute its own factual findings for those of ordinary courts absent extreme inconsistency.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti MUDr. K. D., zastoupené Mgr. et Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Lochotínská 18, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2009 ve věci sp. zn. 61 Co 7/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni s odvoláním na porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Rubrikovaným rozsudkem rozhodl krajský soud (jako soud odvolací) tak, že uložil otci nezletilé platit s účinností od 1. 7. 2008 výživné ve výši 15.000,- Kč. Účinností tohoto rozhodnutí byl současně otec nezletilé zbaven dosavadní povinnosti složit na účet vedený u Československé obchodní banky, a.s. částku 500.000,- Kč ve prospěch nezletilé s tím, že současně musí vždy do dne 30. 6. a 31. 12. každého roku doplnit tento účet do výše 500.000,- Kč.
Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za protiústavní, neboť bylo o povinnosti hradit výživné rozhodnuto zpětně. Rozhodnutí krajského soudu nadto odporuje dle stěžovatelky ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině, neboť nedošlo k takové změně poměrů, jež by odůvodňovala změnu výše výživného. Svévolná aplikace podústavního práva má přitom dle stěžovatelky za následek zásah do základních práv a svobod nezletilé a její matky (stěžovatelky), neboť krajský soud rozhodl o snížení životní úrovně nezletilé při zachování stejné životní úrovně jejího otce.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavnímu soudu nenáleží s ohledem na jeho postavení a pravomoc (čl. 83 Ústavy) právo přezkumného dohledu nad činností obecných soudů, a do jurisdikční činnosti obecných soudů proto může zasáhnout toliko tehdy, pokud tyto soudy nepostupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu tak není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, nepřísluší mu provedené důkazy hodnotit, a to ani kdyby se s jejich hodnocením, tak jak jej učinily obecné soudy, sám neztotožňoval.
Podstata projednávané ústavní stížnost spočívá v tvrzení stěžovatelky, že nebyly naplněny podmínky, jež by odůvodňovaly změnu výživného, neboť nedošlo k žádné podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelčiny námitky se týkají především aplikace a interpretace podústavního práva, hodnotil Ústavní soud s ohledem na výše uvedené, zda odvolací soud v předmětném řízení svévolně neaplikoval rozhodné právní normy bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, zda učiněné skutkové závěry nejsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, respektive zda nedošlo ke zcela svévolnému stanovení výše výživného (srov. kupříkladu usnesení ze dne 8. 8. 2005 ve věci
sp. zn. II. ÚS 98/05
, usnesení ze dne 28. 6. 2006 ve věci
sp. zn. I. ÚS 32/06
nebo usnesení ze dne 15. 11. 2007 ve věci
sp. zn. II. ÚS 1934/07
).
Žádný z předestřených důvodů ospravedlňujících případný kasační nález však Ústavní soud po zvážení stěžovatelčiných námitek a po prostudování vyžádaného soudního spisu neshledal.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. uvádí: "Přehledy výdajů předložené matkou jsou neprůhledné, paušalizující a jejich součet se neblíží částce, která byla matce na účet poskytnuta. Jde o hrubé zneužívání peněžních prostředků poskytovaných ve prospěch nezletilé, částka 500.000,- Kč přesahuje možnosti nezletilé toto výživné spotřebovat. Uvedený způsob nakládání s výživným je v rozporu se zájmem nezletilé, protože nad míru zatěžuje jejího otce a současně neodůvodněně zvýhodňuje matku, aniž by tomu odpovídal prospěch na straně nezletilé. To vše za situace, kdy otec (a jeho rodiče) poskytují nezletilé další plnění (mimo rámec výživného). I když nejde o obvyklou změnu poměrů rodičů nebo potřeb dítěte (§ 99 odst. 1 zákona o rodině), nelze pominout zneužívání peněžních prostředků určených na výživu nezletilé v míře, která svědčí pro podstatnou změnu poměrů (jako výsledek interakce poměrů všech tří dotčených osob). V zájmu nezletilé je úprava částky výživného tak, aby se nezletilé dostávaly prostředky uspokojující její možné nadstandardní potřeby a aby nadměrně nepoškozovala otce a nezvýhodňovala matku (event. její blízké). Jinak řečeno, chování matky lze považovat za změnu poměrů, které odůvodňuje úpravu (sníženého) výživného."
Jak vyplývá z (mj. i citované části) odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, provedl krajský soud rozsáhlé dokazování a zjišťování skutkového stavu věci. Ústavní soud neshledal, že by v procesu dokazování došlo k porušení ústavně zaručených práv tím, že by některé důkazy byly neprávem opomenuty nebo byly získány v rozporu s procesními předpisy, příp. že by došlo k svévolnému hodnocení důkazů. Odůvodnění napadených rozhodnutí je transparentní (uvádí, jaké skutečnosti byly vzaty za prokázané a jaké právní závěry z nich byly vyvozeny) a Ústavní soud v něm neshledává prvky libovůle či porušení procesních předpisů při hodnocení důkazů.
Odvolací soud v souladu s provedenými důkazy uvedl, jaké skutečnosti vzal za prokázané a jaké právní závěry z nich vyvodil. Poměry obou rodičů pro účely stanovení výživného posuzoval jak z hlediska jejich příjmů (finančních prostředků), tak celkových majetkových poměrů, jejich možností a schopností. Ústavní soud zde proto neshledává porušení postulátu spravedlnosti ve smyslu práva na spravedlivé rozhodnutí (tj. neshledal extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry, ani prvky libovůle při aplikaci § 99 odst. 1 zákona o rodině - srov. Hrušáková, Milana a kol.: Zákon o rodině, 4. vydání, Praha: C.H.Beck, s. 478, 479).
Závěrem je Ústavní soud nucen konstatovat, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž jde o problematiku řešenou právem podústavním na úrovni obecných soudů, přičemž Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace ustanovení zákona o rodině, neshledá-li současně i porušení některého ze základních práv či svobod, což se v dané věci nestalo.
Shrnutím řečeného Ústavní soud uzavírá, že právní názor odvolacího soudu učiněný v projednávané věci nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost její ústavní stížnosti. Právní závěry, které obecné soudy v napadených rozhodnutích učinily, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází zcela v mezích ústavnosti.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu