Constitutional complaint dismissed as time-barred and clearly unfounded regarding civil appeal rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint, ruling it both time-barred and clearly unfounded. The applicant argued that lower courts failed to examine the defendant's denial of the loan contract's existence, yet the Court found no interference with fundamental rights. Consequently, the complaint was rejected because it was filed after the statutory deadline and lacked substantive merit based on established case law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the prescribed time limit or if the court finds it clearly unfounded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky O. Z., zastoupené Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Žitomírská 38, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3110/2009, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2009 sp. zn. 7 Cmo 441/2008 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. 3 Cm 116/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy nezkoumaly oprávněnost kauzální námitky žalovaného, popírajícího existenci smlouvy o půjčce a půjčky vůbec, bez dalšího dokazování této jeho námitce přisvědčily, jejími tvrzeními se však nezabývaly.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah dovolání, na svou ustálenou judikaturu, jakož i na znění § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu opodstatněně dovolání neshledal přípustným a důvodně je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl, když své rozhodnutí odůvodnil tak, že lze na ně v dalším odkázat.
Pro uvedené byla ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, v další části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pak jako podaná po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Lze dodat, že v odůvodnění rozsudků soudu I. a II. stupně se konstatuje a hodnotí rozsah provedených důkazů, z nichž vyplývá důvodný závěr o neexistenci kauzální podstaty směnky, o kterou žalobkyně opírala tvrzený nárok [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu