Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing because she failed to engage a mandatory lawyer. Although the applicant had previously received notices about this requirement in multiple prior cases, the Court deemed repeated reminders a formalistic procedure rather than a necessary condition for each new filing. Consequently, the complaint was rejected under the statutory rule that such representation is compulsory for all parties.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation even if the applicant was previously informed of this requirement in earlier proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T., proti nejasně označenému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost stěžovatelky ve věci v záhlaví uvedené.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.
Stěžovatelka se již v minulosti opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. mj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. O tomto nedostatku byla informována např. ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti ve věci
sp. zn. III. ÚS 96/05
,
sp. zn. III. ÚS 2502/07
,
sp. zn. I. ÚS 1449/08
a ve věci pod
sp. zn. II. ÚS 1208/09
, leč marně.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Obdobně ve své judikatuře Ústavní soud již rozhoduje (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 1690/10
ze dne 22. 6. 2010).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 10. srpna 2010
Vojen Güttler v. r.
soudce zpravodaj