Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 571/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.571.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding inheritance value determination based on land registry errors.

Numero d'incarto I.ÚS 571/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an heir against the lower courts' determination of inheritance value. The applicant argued that errors in land registry records prevented him from acquiring ownership of his parents' property, violating his property rights. The Court ruled that its role is limited to protecting constitutional rights, not reviewing the correctness of ordinary law application, and found no violation of fundamental rights in the proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court's jurisdiction is restricted to protecting constitutional rights, not reviewing the correctness of ordinary law application; a decision is only unconstitutional if it violates fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction inheritance value determination land registry errors property rights violation constitutional complaint dismissal ordinary law review free evaluation of evidence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Uvedenými usneseními tak bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol").

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. B., zastoupeného Mgr. Alešem Sázavským, advokátem se sídlem Náměšť nad Oslavou, Husova 720, adresa pro doručování Brno, Plynárenská 499/1, proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 6. 2008, čj. D 428/2001 - 70, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, čj. 18 Co 350/2008 - 116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v dědickém řízení, ve kterém vystupoval jako jediný dědic po své matce, kdy shora označeným usnesením Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") byla určena čistá hodnota stěžovatelem nabytého dědictví částkou 202.473,- Kč. K odvolání stěžovatele bylo toto usnesení Krajským soudem v Brně potvrzeno.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že okresní soud opřel své rozhodnutí o špatnou evidenci nemovitostí u katastrálních úřadů pro k. ú. Moravské Budějovice a Štítary na Moravě. Kvůli chybné evidenci majetku jeho rodičů byl poškozen tím, že nemůže nabýt vlastnictví k majetku, ke kterému jeho rodiče uplatňovali vlastnické právo. Střediska geodézie Třebíč a Znojmo porušila, při evidenci majetku rodičů stěžovatele, svoji povinnost danou zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. V předcházejících soudních i správních řízeních nebyla prokázána existence pravomocného rozhodnutí oprávněného státního orgánu, kterým by jeho rodiče byli zbaveni vlastnického práva k dotčeným nemovitostem.

Dále zopakoval, resp. odkázal na argumenty, které uvedl již ve svém odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Uvedenými usneseními tak bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol").

Podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Za okresní soud se vyjádřila notářka, jako soudní komisařka, která uvedla, že i přes poučení a vysvětlení, že nelze projednávat dědictví ohledně majetku, který zemřelá nevlastnila, stěžovatel trval na tom, aby byl tento majetek předmětem projednání dědictví a poukazoval na špatnou evidenci nemovitostí u dřívějšího střediska geodézie, dnes katastrálního úřadu.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření především odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a doplnil, že stěžovatel byl opakovaně poučen, že řízení o dědictví je řízením nesporným, a proto není možno v jeho rámci řešit, jako otázku předběžnou, sporné skutečnosti. To je možné pouze cestou sporného občanskoprávního řízení.

Obě vyjádření byla stěžovateli zaslána k eventuální replice, ten nijak nereagoval.

Z obsahu předložených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Třebíči bylo v řízení o dědictví po A. B. určeno, že čistá hodnota dědictví je 202.473,- Kč s tím, že majetek patřící do dědictví tvoří id. 3/4 nemovitostí evidovaných na listu vlastnictví 24 pro obec a katastrální území Moravské Budějovice ve výroku blíže specifikovaných a že tento majetek nabyl stěžovatel. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění odkázal na příslušná ustanovení o dědictví v občanském soudním řádu a konstatoval, že pokud soud prvního stupně při označení majetku patřícího do dědictví uvedl výměru pozemků v souladu se stavem v katastru nemovitostí, postupoval správně, neboť není možno v řízení o dědictví řešit a napravovat případné nesprávnosti v takovém údaji.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení. Soudy obou stupňů na základě rozsáhlého dokazování správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou podle názoru Ústavního soudu v souladu s obecným právem. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, správně aplikovaly příslušná ustanovení občanského zákoníku i občanského soudního řádu. Zejména odvolací soud se podrobně zabýval všemi námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Nedošlo tedy k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani čl. 1 Dohody. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud oba soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu