Constitutional Court dismisses petition for lack of formal requirements and repeated prior warnings to petitioner.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the petitioner's request to annul a lower court decision due to severe formal defects in the petition. The petitioner had submitted over sixty similar defective petitions in the past three years without legal representation, despite repeated warnings about the necessity of an advocate. The court ruled that since the petitioner was already fully informed of the strict requirements through previous proceedings, issuing new formal warnings was futile and constituted an abuse of process.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 41 písm. b) a § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A petition lacking formal requirements may be dismissed without oral hearing if the petitioner has been repeatedly warned of these defects in prior proceedings, rendering further warnings futile.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. Č., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dne 8. 7. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno písemné podání stěžovatele, v němž se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2010 sp. zn. 19 Co 757/2010.
Stěžovatelovo podání postrádalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Po stránce obsahové jde do značné míry o doslovné opakování formulačně zmatených podání, jež stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal v minulosti (namátkou viz podání stěžovatele vedená u Ústavního soudu pod
sp. zn. III. ÚS 1951/10
,
IV. ÚS 1946/10
,
II. ÚS 1778/10
), jimiž brojí proti postupu obecných soudů ohledně osvobození od soudních poplatků (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 292/09
).
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal jen v minulých třech letech Ústavnímu soudu více než šedesát návrhů, z nichž významná část byla odmítnuta, resp. odložena proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění závažných vad návrhů. K odmítnutí návrhů stěžovatele docházelo zejména též proto, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (namátkou např. řízení
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/09
,
III. ÚS 765/09
,
I. ÚS 787/09
,
Pl. ÚS 5/09
atd.). V této konkrétní věci stěžovatel do záhlaví svého podání připsal rukou větu, že advokát určený Českou advokátní komorou "lživým odůvodněním odmítl poskytnout právní službu zastupování, což bude předmětem dvou žalob". Přílohou návrhu stěžovatele je kopie málo srozumitelného podání Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, v němž stěžovatel nevybíravě a zčásti vulgárně kritizuje advokáta Mgr. J. I přes obsahovou zmatenost je z uvedené přílohy patrné, že jde o obdobný případ konfliktu stěžovatele s advokátem určeným ČAK jako ve věci, o níž Ústavní soud rozhodoval pod
sp. zn. III. ÚS 1949/10
.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1097/10
,
III. ÚS 3080/09
, dostupná v databázi NALUS).
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu (naposledy viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2010
sp. zn. IV. ÚS 1777/10
). Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle citovaného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj