Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1218/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.1218.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as moot because bankruptcy proceedings were already stopped before ruling.

Numero d'incarto I.ÚS 1218/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a 50,000 CZK security deposit required to initiate bankruptcy proceedings. Although the applicant argued this financial barrier violated her right to a fair process, the Court found the case moot because the bankruptcy proceedings had already been suspended by the lower court prior to the final decision on the deposit. Consequently, the Court ruled that any hypothetical ruling on the deposit would not alter the actual outcome of the suspended proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court must dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the underlying dispute has already been resolved or rendered moot, thereby eliminating the necessity of judicial review.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint mootness doctrine bankruptcy proceedings security deposit fair process right suspension of proceedings unjustified appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Za daného stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky O. D., zastoupené JUDr. Petrem Živělou, advokátem ve Vyškově, Puškinova č. 5, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2010, č. j. KSBR 31 INS 8264/2009, 2 VSOL 23/2010-A-12, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2009, č. j. KSBR 31 INS 8264/2009-A-6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dne 24. 11. 2009 byl Krajskému soudu v Brně doručen návrh stěžovatelky na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením jmenovaného soudu ze dne 15. 12. 2009, č. j. KSBR 31 INS 8264/2009-A-6, byla stěžovatelce uložena povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč, proti kterému podala odvolání. V odvolání stěžovatelka mj. namítala, že jí její současná finanční situace neumožňuje složit zálohu ve stanovené výši a že zpeněžení označené nemovitosti je postačující.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2010, č. j. KSBR 31 INS 8264/2009, 2 VSOL 23/2010-A-12, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Vrchní soud uvádí, že námitka, že finanční situace neumožňuje stěžovatelce složit zálohu v určené výši, je zcela bez právního významu, a to i s ohledem na povinnost podle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona; námitka, že zpeněžení nemovitosti je postačující, je prý nedůvodná. Stěžovatelka pak v ústavní stížnosti dospívá k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jestliže obecné soudy podmiňují zahájení insolvenční řízení zaplacením zálohy ve výši 50.000,- Kč, neboť právě nedostatek finančních prostředků byl oním důvodem, proč byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podáván. V záhlaví citovanými rozhodnutími byl konečně podle stěžovatelky porušen i princip rovného přístupu k právům.

II. Ústavní soud si vyžádal spis vedený Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 INS 8264/2009. Zjistil, že insolvenčním návrhem ze dne 18. 11. 2009, který byl Krajskému soudu v Brně (dále také "insolvenční soud") doručen dne 24. 11. 2009, se stěžovatelka (dlužnice) domáhala rozhodnutí o svém úpadku, návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud v souladu s § 97 a § 101 zákona č, 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů - insolvenční zákon (dále jen "IZ") vydal dne 24. 11. 2009 vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení [č.l. A-2].

Napadeným usnesením ze dne 15. 12. 2009, č. j. KSBR 31 INS 8264/2009-A-6, uložil insolvenční soud stěžovatelce, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na účet uvedeného soudu částku 50.000,- Kč, jako zálohu na náklady insolvenčního řízení; byla poučena, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně usnesením č. j. KSBR 31 INS 8264/2009, 2 VSOL 23/2010-A-12 ze dne 5. 2. 2010 potvrdil; to nabylo právní moci dne 9. 2. 2010.

Na základě těchto skutečností pak Krajský soud v Brně usnesením z 8. 3. 2010, č.j. KSBR 31 INS 8264/2009-A-l4, insolvenční řízení zastavil.

III. Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Tu lze poukázat na čl. 83 Ústavy, který stanoví, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti; již z toho plyne, že není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem podústavního práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí soudům obecným.

Při posuzování předmětného případu vyšel Ústavní soud především ze skutečnosti, že insolvenční řízení, v jehož rámci bylo rozhodováno o povinnosti stěžovatelky uhradit zálohu na náklady řízení, bylo zastaveno (srov. shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 8. 3. 2010, které nabylo právní moci 30. 3. 2010). Jakýkoli přezkum rozhodnutí stanovících stěžovatelce povinnost uhradit zálohu na náklady řízení je tedy bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl, na rozhodnutí o zastavení řízení by to stejně nemohlo nic změnit. Teorie a praxe ústavního soudnictví v této souvislosti vyžaduje, aby ústavní stížnost byla projednávána ve stavu bezprostředního a přítomného zásahu, tzv. mootness [např. v praxi Spolkového ústavního soudu SRN "unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit" - srov. k tomu např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar und Handbuch. Heidelberg 1992 (Hrsg. von Dieter C. Umbach und Thomas Clemens), s. 1174n.], tj. ve stavu, kdy spor ještě neodezněl nebo nebyl vyřešen jinou cestou, a to s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení.

Jinými slovy řečeno, z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je zásadně povolán zasáhnout jen tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele, jestliže je takové porušení v době rozhodování o ústavní stížnosti stále aktuální a bezprostřední.

Za daného stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu