Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1958/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.1958.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory attorney representation requirement.

Numero d'incarto I.ÚS 1958/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint after finding it formally defective. The applicant repeatedly failed to comply with the statutory requirement to be represented by an attorney, having previously submitted numerous complaints rejected for similar procedural flaws. The court ruled that prior warnings and the applicant's history of non-compliance justified rejecting the current submission without further extensions or individual reminders.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1: Mandatory representation by an attorney is a prerequisite for filing a constitutional complaint, and repeated failure to comply with this obligation, despite prior warnings, constitutes a valid ground for dismissal.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint mandatory attorney representation procedural defect repeated non-compliance Constitutional Court legal representation formal requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o stížnosti stěžovatele F. J., proti postupu Okresního soudu v Klatovech, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 8. července 2010 doručena stížnost (dále jen "návrh"), ve které stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s blíže popsaným postupem Okresního soudu v Klatovech.

Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal soudce zpravodaj, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2003, k Ústavnímu soudu cca třicet ústavních stížností, z nichž nejméně 13 bylo odmítnuto pro vady návrhu. Z řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (kupř. řízení pod

sp. zn. I. ÚS 2285/08

). Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil, z jakých důvodů je vyloučeno, aby stěžovatelům sám právního zástupce ustanovil a proč nepřipustil přiměřené použití § 30 OSŘ (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem příslušným rozhodnutím České advokátní komory, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže (srov. usnesení ze dne 15. 10. 2008

sp. zn. II. ÚS 2291/08

in http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém jeho individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu