Constitutional Court dismissed constitutional complaint as unfounded due to lack of constitutional issues.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against the Regional Court's decision on attorney fees. The plaintiff argued violations of the right against forced labor under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR, but the Court found no constitutional issues since the lower courts had already thoroughly examined the case. Consequently, the Court ruled that the complaint was clearly unfounded and dismissed it without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the lower courts have already comprehensively examined the case and reached conclusions consistent with subconstitutional law, leaving no room for constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. I. Š., advokáta, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 2. 2010 č. j. 12 Co 455/2009-276, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na "zákaz nucených prací v širším pojetí" dle čl. 9 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a z kopie přiloženého rozhodnutí vyplývá, že krajský soud, jako soud odvolací, k odvolání stěžovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o výši odměny stěžovatele, jako ustanoveného zástupce, za zastupování. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se výše odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatele.
Stěžovatel se závěry soudů obou stupňů nesouhlasí a podrobuje je opětovné polemice; v ústavní stížnosti vznesl v podstatě tytéž argumenty, jako předtím v odvolání. I nadále v ústavní stížnosti toliko prosazuje své vlastní právní závěry.
K této polemice je třeba uvést, jak již bylo ostatně mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.
Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností napadeného rozhodnutí. Podle zjištění Ústavního soudu odvolací soud při svém rozhodování o odměně stěžovatele jako ustanoveného zástupce postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a vyhláškou č. 177/1996 Sb. Odvolací soud objasnil také další specifické okolnosti případu ve vztahu k námitkám stěžovatele, zopakovaným v ústavní stížnosti. Není úkolem Ústavního soudu zabývat se shodnými argumenty, se kterými se podrobně zabývaly obecné soudy, zejména pak soud odvolací. Na jejich přesvědčivé závěry, jsoucí v souladu s podústavním právem (viz shora), nelze než odkázat. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu