Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1461/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1461.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint over court scheduling due to client's late withdrawal of counsel.

Numero d'incarto III.ÚS 1461/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by REAL SPEKTRUM REALITNÍ spol. s r. o. against a regional court ruling. The company argued that the court violated its rights by scheduling a hearing without adequate notice, claiming it could not prepare for the meeting. The court found the complaint unfounded because the client voluntarily revoked its lawyer's power of attorney shortly before the hearing, which the lower court deemed an attempt to delay proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Civil Procedure Code: A party's failure to provide timely notice for a hearing, particularly when accompanied by a late withdrawal of legal representation, does not constitute a violation of constitutional rights to legal assistance or a fair trial.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal representation hearing scheduling withdrawal of counsel procedural delay legal assistance unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 37, paragraphs 2 and 3
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 38, paragraph 2
European Convention on Human Rights, Article 6, paragraph 1
Civil Procedure Code, Section 101, paragraph 3

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Supreme Court of the Czech Republic

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti REAL SPEKTRUM REALITNÍ spol. s r. o., IČ: 255 36 150, se sídlem Pernštýnské nám. 178/6, 797 11 Prostějov, právně zastoupené Mgr. Radimem Janouškem, advokátem AK se sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2010 sp. zn. 21 Co 23/2008, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. května 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2010 sp. zn. 21 Co 23/2008, a to pro porušení článku 37 odst. 2 a odst. 3, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2010 sp. zn. 21 Co 23/2008 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. září 2007 č. j. 8 C 16/2006-75, kterým soud prvního stupně uložil žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") povinnost zaplatit žalobci M. B. částku 100 000,- Kč, neboť dospěl k závěru, že na straně žalované se jedná o bezdůvodné obohacení. Tato částka byla plněna bez právního důvodu, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zprostředkování.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud v její věci nařídil jednání na den 9. února 2010. Protože nemožnost účasti stěžovatelky u tohoto jednání byla stěžovatelce známa teprve v pátek 5. února 2010, téhož dne se stěžovatelka obrátila s žádostí o právní pomoc na Mgr. Radima Janouška a téhož dne mu byla udělena plná moc. Stěžovatelka uvádí, že původně zamýšlela zúčastnit se nařízeného jednání osobně bez jakéhokoli právního zastoupení, ale s ohledem na zdravotní stav obou jednatelů bylo třeba, aby se nařízeného jednání zúčastnil její právní zástupce. Zvolený právní zástupce ještě týž den zaslal Krajskému soudu v Brně žádost o odročení jednání s odůvodněním, že na jednání nařízené již na úterý 9. února 2010 není možné se adekvátně připravit, vyžádat od bývalého právního zástupce potřebné listiny a celou záležitost patřičně nastudovat za účelem řádného právního zastoupení. Dne 9. února 2010 kontaktoval Mgr. Radim Janoušek telefonicky tento soud a bylo mu sděleno, že jednání konáno bude. Po okamžitém sdělení této skutečnosti stěžovatelce tato odvolala právnímu zástupci udělenou plnou moc, což soudu obratem sdělila a žádala o odročení jednání z důvodu nemoci obou jednatelů. I přesto se však dne 9. února 2010 nařízené jednání konalo. Odvolací soud nepovažoval ani jednu ze zaslaných omluv za řádnou a včasnou a poukazoval na to, že stěžovatelka měla více než 2 roky čas na volbu nového právního zástupce, stejně tak jako měla čas téměř 2 měsíce na přípravu na nařízené jednání.

Soud rozhodl o konání jednání dne 9. 2. 2010 v nepřítomnosti stěžovatelky a na tomto jednání vydal rozsudek, kterým byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Uvedeným postupem podle stěžovatelky došlo k porušení jejího práva na právní zastoupení, práva na projednání věci v její přítomnosti a v důsledku toho byla porušena i zásada rovnosti stran v tomto řízení.

III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud jednal a rozhodl o věci a nevyhověl žádosti žalované (stěžovatelky) o odročení jednání, neboť žádost žalované o odročení jednání nepovažoval za řádnou a včasnou, tak jak má na mysli ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Jednání žalované posoudil soud jako záměrné protahování soudního řízení. Odvolací soud totiž zjistil, že žalovaná předvolání k jednání odvolacího soudu nařízenému na den 9. února 2010 obdržela dne 10. prosince 2009. Dne 5. února 2010 došlo do spisu podání Mgr. Radima Janouška, v němž žádal o odročení jednání nařízeného na den 9. února 2010 s odůvodněním, že téhož dne se na něj obrátila žalovaná s žádostí o převzetí zastoupení a vzhledem k nutnosti prostudovat spis a spojit se s bývalým právním zástupcem je nereálné se na toto jednání adekvátně připravit. Následně dne 9. února 2010 v 11:47 hod. obdržel soud faxové podání, jímž žalovaná odvolala plnou moc udělenou Mgr. Radimu Janouškovi a žádala o odročení jednání z důvodu nemoci obou jednatelů. Z žádosti žalované podle odvolacího soudu nelze posoudit její včasnost, protože pouze obecně hovoří o nemoci jednatelů a není tak zřejmé, kdy k tomuto onemocnění obou osob došlo, tedy zda omluva nemohla být zaslána dříve, než zhruba hodinu před počátkem jednání před odvolacím soudem. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu měl odvolací soud pochybnosti i o řádnosti této omluvy.

Soud totiž dovodil, že žalovaná měla více než dva roky času na volbu nového právního zástupce. Rovněž ode dne doručení předvolání k jednání a termínu tohoto jednání uplynuly téměř dva měsíce, avšak žalovaná přistoupila k volbě nového právního zástupce v termínu čtyř dnů před nařízeným jednáním. Poté, co odvolací jednání nebylo na žádost nově zvoleného zástupce odročeno, byla tato plná moc vypovězena a žádost o odročení jednání podložena tvrzením o onemocnění obou jednatelů žalované. Toto jednání žalované se odvolacímu soudu jevilo jako záměrné protahování soudního řízení, a proto odvolací soud dne 9. února 2010 jednal a rozhodl.

Uvedeným závěrům Krajského soudu v Brně nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout.

K namítanému porušení práva stěžovatelky na právní pomoc ve smyslu článku 37 odst. 2 Listiny nemohlo dojít, neboť stěžovatelka sama se krátce před jednáním odvolacího soudu rozhodla vypovědět svému právnímu zástupci plnou moc. Postupem soudu v předmětné věci nedošlo ani k porušení jiného ústavně zaručeného práva stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu