Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1481/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.1481.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; appeal to Supreme Court was not filed.

Numero d'incarto I.ÚS 1481/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court judgment. The applicant argued violations of fair trial rights and property ownership, but the court found the appeal to the Supreme Court was not filed. Consequently, the court ruled that all legal remedies had not been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, specifically requiring the filing of an appeal to the Supreme Court when the contested judgment was not the final decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint non-exhaustion Supreme Court appeal subsidiary protection legal remedies inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Soudce zpravodaj se v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
§ 237 odst. 1 písm. a) OSŘ
Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. I., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Jelínkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Krčínova 1089/4, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2010, čj. 7 Co 3099/2009 - 141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2010 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 9. 2009, čj. 5 C 83/2009 - 69, tak, že zamítl jeho žalobu na určení, že do vlastnictví J. I., zemřelého dne X. X. XXXX, náleží jako ležící pozůstalost ve výroku specifikované nemovitosti.

Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo porušeno jeho právo na spravedlivé řízení podle čl. 6 odst. 1 a zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Soudce zpravodaj se v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, který však zjevně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytl. Proti tomuto rozsudku bylo přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jak je ostatně uvedeno i v poučení zmíněného rozsudku. Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Pokud stěžovatel dovolání nepodal, naplnil tím podmínky nepřípustnosti své ústavní stížnosti stanovené ve shora citovaném § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu