Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending appeal.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all legal remedies. The applicant sought to overturn civil judgments regarding damages while simultaneously filing a constitutional complaint, yet a regular appeal remained pending and unadjudicated. The court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting ordinary procedural avenues, including appeals, before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, specifically requiring the exhaustion of extraordinary remedies like appeals before filing.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. T. A. S., zast. JUDr. Pavlem Tumou, advokátem, sídlem Římská 16, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.11.2009, č.j. 20 Co 341/2009-152, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.1.2009, č.j. 22 C 60/2008-121, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, s odvoláním na porušení základních práv na spravedlivý proces a vlastnického práva, požadoval zrušení shora uvedených rozsudků vydaných v řízení o náhradu škody. V průběhu řízení o ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 22 C 60/2008, že stěžovatel podal dovolání, v němž požaduje zrušení obou rozsudků napadených ústavní stížností (pozn. dovolání je založeno v soudním spise na č.l. 162-16).
Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti proto není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj