Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1673/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1673.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto IV.ÚS 1673/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. P. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to appear with a mandatory lawyer, a requirement repeatedly emphasized in prior proceedings. The Court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant was aware of this obligation through previous warnings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, provided the applicant has been previously warned of this mandatory requirement.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation inadmissible constitutional complaint Constitutional Court procedure legal counsel requirement repeated warnings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 16. června 2010 o ústavní stížnosti V. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010 čj. 2 Ans 1/2010-32 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 9. 6. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatel brojil proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu.

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se v minulosti již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadou spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti. K tomu srov. poučení stěžovatele ve věcech evidovaných u Ústavního soudu pod sp. zn. III ÚS 1117/09,

II. ÚS 2877/08

,

III. ÚS 2097/08

,

IV. ÚS 815/08

,

I. ÚS 2891/07

,

IV. ÚS 2197/07

a řady dalších. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že by stěžovatel nebyl seznámen se svojí povinností nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně a z týchž důvodů rozhodl Ústavní soud v jiné stěžovatelově věci (usnesení IV. ÚS 2049/09).

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. června 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj