Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2518/08 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2518.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding constitutional review of general courts' cost award decisions.

Numero d'incarto IV.ÚS 2518/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the administrator of the bankrupt Moravia Bank regarding the amount of attorney fees awarded in a civil proceeding. The applicant argued that lower courts incorrectly applied fee schedules and violated his right to a fair trial by failing to provide sufficient reasoning. The court dismissed the complaint because it lacks standing to review general courts' decisions on litigation costs unless fundamental rights are violated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not have the power to supervise the decision-making activity of general courts and may intervene only when constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms have been violated by a binding decision of these organs.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs attorney fees fair trial rights general courts review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.
I. ÚS 1531/07
Constitutional Court voids lower court's costs ruling due to insufficient reasoning violating fair trial rights.
I. ÚS 2489/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees in incidental bankruptcy claims under Regulation 484/2000.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele správce konkurzní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci, Ing. Pavla Bednaříka, Obránců míru 6, Ostrava, právně zastoupeného advokátkou Mgr. Denisou Bělošovičovou, Bohumínská 788/61, Ostrava - Slezská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 14 Cm 126/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2008 sp. zn. 1 Cmo 144/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 10. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatel má za to, že obecné soudy nesprávně rozhodly o výši paušální odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení o určení pravosti pohledávky ve výši 540.000,- Kč, když tuto přiznaly podle ustanovení § 8 písm. b) ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení ve znění účinném do 31. 8. 2006 (dále jen "vyhláška"), ve výši 3.100,- Kč a ne podle ustanovení § 3 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky ve výši 19.800,- Kč. Krajský soud v Ostravě řádně neodůvodnil aplikaci ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že incidenční žaloba je ve své podstatě žalobou na plnění, a proto se paušální odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky určuje podle ustanovení § 3 odst. 1, podle kterého se určuje výše paušální odměny advokáta ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky, a ne podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky, který je subsidiární a lze jej použít pouze v případě, že paušální odměnu za zastupování účastníka advokátem nelze určit podle pochozích ustanovení vyhlášky, což v projednávaném případě možné bylo.

Stěžovatel v souvislosti s projednávaným případem nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 29 Odo 905/2003, podle něhož se paušální odměna za zastupování advokátem v incidenčním sporu určuje podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky. S ohledem na obtížnost incidenčních sporů, nelze paušální odměnu za zastupování účastníka řízení advokátem podle ustanovení § 8 písm. b) vyhlášky považovat za přiměřenou.

III. Ústavní soud se předmětným případem podrobně zabýval a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích obvykle připomíná, a stejně činí i v tomto případě, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Stěžovatel učinil předmětem přezkumu výrok o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud se ve své judikatuře rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces již mnohokrát zabýval. Obecně lze říci, že se k zasahování do této výseče rozhodovací činnosti obecných soudů staví značně zdrženlivě. Opakovaně tak k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, jejich nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

, či stěžovatelem zmiňovaný nález

sp. zn. I. ÚS 1531/07

); okolnosti těchto případů jsou nicméně od případu přezkoumávaného odlišné.

Vzhledem k tomu, že obdobnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, odkazuje se v podrobnostech např. na usnesení

sp. zn. I. ÚS 2489/09

.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu