Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 420/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.420.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to challenge final court decision on procedural delays.

Numero d'incarto III.ÚS 420/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant regarding procedural delays in his compensation and bankruptcy proceedings. The applicant argued that the Regional Court in Ostrava violated his right to a fair process due to unreasonable delays, citing a prior Supreme Court decision that also rejected a request to set a deadline for procedural acts. The court ruled that the Constitutional Court is bound by the petition and cannot review the final judicial decision on procedural delays, which was the last available remedy for the applicant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court is bound by the petition and may only review the final judicial decision on the last available remedy; it cannot substitute its own assessment of procedural delays if the applicant failed to challenge the specific decision on those delays.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural delays fair process right subsidiarity principle final judicial decision binding petition last available remedy

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
a) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že se navrhovatel rovněž ve vztahu k němu musí domáhat jeho zrušení.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
), byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
13 K 30/99 bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v důsledku nedůvodných průtahů v tomto řízení, a aby Krajskému soudu v Ostravě Ústavní soud zakázal pokračovat v porušování tohoto práva dalšími průtahy.
čl. 83 Ústavy ČR
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon č.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 305/99
Constitutional Court partially allowed restitution claim by annulling Supreme Court ruling on land return.
II. ÚS 182/01
Constitutional Court invalidates lower court ruling for denying constitutional protection of fair trial rights.
II. ÚS 242/98
Constitutional Court annuls lower court rulings for failing to warn about lack of standing before halting proceedings.
I. ÚS 424/2000
Constitutional Court partially allows constitutional complaint regarding unlawful home search and seizure of business tools.
I. ÚS 603/2000
Constitutional court allows father's appeal due to unconstitutional evidentiary gap regarding income verification.
IV. ÚS 525/01
Constitutional Court voids criminal rulings for lack of reasoned judgment violating fair trial rights.
IV. ÚS 98/03
Constitutional court annuls district court ruling for violating legal certainty and nullum crimen sine lege principles.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
IV. ÚS 314/05
Constitutional Court annuls lower court rulings for violating fair process and property rights regarding debt offset.
II. ÚS 259/05
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs for violating equal arms and access to court rights.
IV. ÚS 146/96
Constitutional complaint dismissed because final appeal decision, not lower court ruling, is the last legal remedy.
IV. ÚS 58/95
Constitutional complaint dismissed for targeting lower court rulings instead of the Supreme Court's final decision.
III. ÚS 181/98
Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies in criminal proceedings.
III. ÚS 598/01
Constitutional complaint dismissed because Supreme Court's rejection of appeal was the final legal remedy.
I. ÚS 649/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of oral hearing in detention release decision under Czech Criminal Procedure Code.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele B. M., zastoupeného Mgr. Ondřejem Mičaníkem, advokátem se sídlem U Skleníku 1905/7, 700 30 Ostrava, o ústavní stížnosti na postup Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 13 K 30/99, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, z pohledu uplatněné námitky průtahů a tedy neprojednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě, zrekapituloval průběh řízení o odškodnění z pracovního úrazu a následně souvisejícího konkurzního řízení, vedeného na majetek úpadce, tj. subjektu odpovědného z uvedeného titulu.

Stěžovatel rovněž poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. 3 Ul 20/2009-10, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým o odstranění průtahů (způsobem ex lege předvídaným) řádně usiloval (§ 174a odst. 1 zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Z toho důvodu, když marně vyčerpal procesní prostředky k ochraně práva v tomto ohledu jemu svědčící, domáhal se vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 13 K 30/99 bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v důsledku nedůvodných průtahů v tomto řízení, a aby Krajskému soudu v Ostravě Ústavní soud zakázal pokračovat v porušování tohoto práva dalšími průtahy.

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Aniž by Ústavní soud jakkoliv odhlížel od velmi nelehké životní situace stěžovatele a veškerých dopadů spjatých jak s jeho pracovním úrazem, tak i právním řízením, na něž stěžovatel poukázal, posoudil podaný návrh následovně:

V řízení o ústavní stížnosti uplatňuje se maxima, dle níž "Ústavní soud je ve smyslu své již ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit." (nález

sp. zn. II. ÚS 305/99

, shodně II. ÚS 182/01; srov. kupř. i nálezy

sp. zn. II. ÚS 242/98

,

I. ÚS 424/2000

,

I. ÚS 603/2000

,

IV. ÚS 525/01

,

IV. ÚS 98/03

,

III. ÚS 177/04

,

IV. ÚS 314/05

,

II. ÚS 259/05

a další).

Z judikatury Ústavního soudu se dále podává, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. obdobně usnesení

sp. zn. IV. ÚS 146/96

,

IV. ÚS 58/95

,

III. ÚS 181/98

,

III. ÚS 598/01

,

I. ÚS 649/04

,

III. ÚS 666/04

,

II. ÚS 78/05

,

III. ÚS 323/05

a další).

Uvedený závěr je důsledkem respektování rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci, jakož i reflexí skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jemuž přísluší zabývat se námitkami stěžovatele toliko za splnění podmínek ze zásady subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) plynoucích, když smyslem a účelem určení tohoto algoritmu přezkumu potom je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, (jím nahlížené) excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod.

Dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Bylo-li tedy ve věci stěžovatele v rámci řízení o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vydáno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. 3 Ul 20/2009-10, ze shora příkladmo uvedené rozhodovací praxe podepřené citovaným kompetenčním ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že se navrhovatel rovněž ve vztahu k němu musí domáhat jeho zrušení.

V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. toho, že kasačním návrhem (ani z pohledu obsahu návrhu předestřenou argumentací) v souladu se svým dispozičním oprávněním (vigilantibus iura), jsa zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2009 č. j. 3 Ul 20/2009-10 (srov. nálezy

sp. zn. II. ÚS 1/05

,

II. ÚS 188/06

), byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Vzhledem ke specifické záležitosti stěžovatele se dodává, že výrok označeného rozhodnutí je determinován v něm citovanou právní úpravou konkurzního řízení ve spojení s nastalým (a v obsahu jeho odůvodnění taktéž popsaným) faktickým stavem, pročež i v případě věcného projednání návrhu by bylo nutno jej dle názoru soudce zpravodaje posoudit ve vztahu k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj