Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding personality rights violation in TV program. Constitutional Court dismisses complaint over personality rights in TV program. Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding personality rights in TV program.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a personality rights case. The applicant argued that a television program violated his dignity and reputation, while the courts found the defendants' statements were truthful and justified. The court concluded that the lower courts properly applied sub-constitutional law and no constitutional violation occurred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when lower courts have correctly applied sub-constitutional law and provided sufficient reasoning without violating fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno 2, Pekařská 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, čj. 24 C 1/2001 - 406, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2009, čj. 1 Co 4/2009 - 465, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, vydaných v řízení o ochranu osobnosti. Podle jeho tvrzení označenými rozsudky bylo porušeno jeho základní právo na rovnost v důstojnosti a v právech, právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrana jeho jména, právo na ochranu zdraví, jakož i právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. K porušení uvedených základních práv mělo dojít v souvislosti s vysíláním pořadu s názvem "Stěžovatel" Českou televizí, studio Brno, ve dnech 4. až 6. 3. 1999. Pořad byl zakončen hodnocením psycholožky, která stěžovatele charakterizovala jako člověka, s nímž je těžké soužití a dá se mu přiřadit psychiatrická diagnóza ve smyslu člověka s paranoidními tendencemi či kverulanta.
O žalobě stěžovatele na ochranu osobnosti rozhodl Krajský soud v Brně, který zastavil řízení v té části, kterou stěžovatel požadoval, aby žalované České televizi byl uložen zákaz vysílat zmíněnou reportáž. Téže žalované uložil zaplatit stěžovateli částku 400.000,- Kč. V ostatních částech žalobu stěžovatele proti dalším šesti fyzickým osobám zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
O odvolání stěžovatele a České televize rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu na zaplacení částky 400.000,- Kč zamítl. V této souvislosti změnil i výrok zmíněného rozsudku o soudním poplatku tak, že se žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek neukládá. V ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy posoudily obsah pořadu "Stěžovatel". Předložil polemiku s právními závěry soudů obou stupňů a podrobně se vyjádřil k jednotlivým vyjádřením osob účinkujících ve zmíněném pořadu. Obecné soudy podle něj vedly vystoupení žalovaných 2. až 7. tak, aby u diváků působila jako objektivní a pravdivá tvrzení, zatímco jím předkládané důkazy takto zhodnoceny nebyly. Podle stěžovatele je zcela v souladu se zásadami demokratického právního státu, když občan používá k ochraně svých práv prostředky, které jsou mu dány platným právním řádem. Jeho podání byla oprávněná a pokud jich muselo být mnoho (neboť nebyly řešeny ve lhůtách stanovených správním řádem a většina nebyla dodnes vyřešena), nelze mu to přičítat k tíži.
Ústavní soud posoudil ústavnost obou soudních rozhodnutí z hlediska argumentů stěžovatele. Dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily všechny provedené důkazy a učinily právní závěry, které náležitě odůvodnily. Vypořádaly se přitom i se všemi argumenty stěžovatele, které uvedl v řízení před obecnými soudy a které zopakoval v ústavní stížnosti. Obecné soudy obou stupňů neshledaly, že by došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv stěžovatele ze strany žalované České televize. Ostatní žalovaní svým vystoupením v předmětném televizním pořadu nijak nezasáhli do osobnostních práv stěžovatele. To, co uvedli, nebylo vůbec způsobilé zasáhnout do osobnostních práv fyzické osoby a pokud to způsobilé bylo, pravdivost či přiměřenost jejich hodnotících úsudků byla v řízení prokázána. Oba napadené rozsudky jsou podrobně a srozumitelně odůvodněny, takže nelze než na jejich odůvodnění odkázat.
Ve zkoumané věci se tedy jedná výlučně o aplikaci podústavního práva, která je zcela v kompetenci obecných soudů. Ve věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny, takže napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatele nedošlo.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu