Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1353/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1353.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses second constitutional complaint as time-barred and lacks jurisdiction to replace prior ruling.

Numero d'incarto IV.ÚS 1353/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's second constitutional complaint regarding previous court rulings and legislative amendments. The petitioner argued that earlier proceedings violated fundamental rights and requested the Plenum to replace a prior decision, but the Court found the complaint time-barred since the same issues were already adjudicated. Consequently, the Court ruled it lacked jurisdiction to replace the existing decision and could not examine the legislative removal request as it was accessory to the inadmissible complaint.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. b), d); Ústavní stížnost podaná proti již přezkoumané věci je podána opožděně a Ústavní soud není příslušný k nahrazení svého vlastního rozhodnutí.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint time-barred jurisdiction to replace decision accessory legislative request repeated constitutional review Plenum of Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem AK v Bolzanova 1, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2009 č. j. 20 Co 501/2008-131, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2008 č. j. 22 C 49/2007-91 a proti usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III.ÚS 1131/09

ze dne 28. května 2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 212/2000 Sb. a ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 10. 5. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") jako ústavní stížnost. Stěžovatel petit ústavní stížnosti formuloval takto:

"(...) stěžovatel žádá, aby Plénum Ústavního soudu nahradilo usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III.ÚS 1131/09

ze dne 28. května 2009 a o věci stěžovatele nově rozhodlo nálezem takto:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. února 200, č. j. 20 Co 501/2008-131 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2008, č. j. 22 C 49/2007-91 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod bylo porušeno právo stěžovatele na účinné právní prostředky nápravy podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bylo porušeno právo stěžovatele na užívání práv a svobod bez rasové diskriminace podle čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a bylo porušeno právo stěžovatele na pokojné užívání majetku podle článku 1 Protokolu č. 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č.j. 20 Co 501/2008-131, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. července 2008, č.j. 22 C 49/2007-91, se zrušují.

3. Část zákona č. 212/2000 Sb. v ustanovení § 3 odst. , se zrušuje.

4. Část zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a, se zrušuje."

Z této citace, jakož i z velmi podrobné ústavní stížnosti mj. plyne, že ústavnost výše citovaných rozhodnutí obecných soudů byla již Ústavním soudem přezkoumána a tento přezkum vyústil v usnesení III. senátu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 1131/09

z 28. 5. 2009, jímž byla stěžovatelova tehdejší ústavní stížnost odmítnuta, jakož byl odmítnout i návrh s ní spojený podle § 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Již jen z obsahu právě projednávané ústavní stížnosti je zjevné, že pokud stěžovatel opětovně brojí proti rozhodnutím obecných soudů, je jeho ústavní stížnost v této části podána opožděně. Žádá-li stěžovatel "nahrazení" citovaného usnesení III. senátu Ústavního soudu rozhodnutím Pléna Ústavním soudu, pak je nutno konstatovat, že k tomuto rozhodnutí není Ústavní soud příslušný.

Vzhledem k právě uvedenému se Ústavní soud rovněž nemohl zabývat návrhem stěžovatele na zrušení právních předpisů, neboť tento návrh je akcesorický k ústavní stížnosti a může být věcně projednán jen tehdy, je-li věcně projednána i ústavní stížnost.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), d) a návrhy s ní spojené podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu