Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 715/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.715.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as constitutional complaint is clearly unfounded regarding enforcement order.

Numero d'incarto III.ÚS 715/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding it clearly unfounded. The applicant argued that the district court violated fundamental rights by ordering enforcement without verifying the debt's existence, despite the lower court's reliance on formal procedural requirements. The court rejected this claim, stating that reviewing the interpretation of simple law does not constitute an unconstitutional excess of power unless it involves extreme arbitrariness.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are clearly unfounded when they challenge the interpretation and application of simple law without demonstrating extreme excesses of judicial power.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded enforcement order interpretation of law excess of power fundamental rights judicial review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 36 - § 44 zákona č. 120/2001
Interpretace relevantního právního rámce (§ 36 - § 44 zákona č. 120/2001, ve znění pro posouzení věci rozhodném) provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele F. P., zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, nám. Přemysla Otakara II. č. 186/I, 566 01 Vysoké Mýto, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. června 2009 č. j. 29 Nc 1021/2009-37, ve znění usnesení ze dne 5. srpna 2009 č. j. 29 Nc 1021/2009-53, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. října 2009 č. j. 18 Co 436/2009-96, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 10, čl. 11, čl. 12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Na podporu tohoto závěru uvedl, že Okresní soud v Chrudimi nařídil exekuci, ačkoliv měl již před jejím nařízením prokázáno, že pohledávka, pro kterou měla být exekuce nařízena, neexistuje. Vycházel toliko z toho, že pro nařízení exekuce je rozhodné splnění zákonných podmínek, což je věcná legitimace a vykonatelný exekuční titul. Nezkoumá při nařízení exekuce, zda povinný již splnil svou povinnost a nezabývá se jeho tvrzením o zániku vymáhané pohledávky, neboť jde o přísně formální řízení. V tomto ohledu byl stěžovatel odkázán na řízení o zastavení exekuce, kde může své námitky uplatnit. Jeho tvrzení o porušení základních lidských práv potom odvolací soud označil za extrémní. Stěžovatel uvedl, že je však omezen v dispozici s majetkem, nařízením exekuce vzniklo exekutorovi oprávnění vstupovat do bytu, sídla a jiných místností stěžovatele a v důsledku napadených rozhodnutí byl poškozen rovněž na svém dobrém jménu, osobní cti a dobré pověsti, jakož i v soukromém a rodinném životě. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 29 Nc 1021/2009.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Takový projev výkonu soudní moci Ústavní soud neshledal. Interpretace relevantního právního rámce (§ 36 - § 44 zákona č. 120/2001, ve znění pro posouzení věci rozhodném) provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

V důsledku toho byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu