Constitutional Court dismisses constitutional complaint against detention orders citing insufficient statutory grounds.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against detention orders from lower courts. The applicant argued that the detention decisions violated his right to a fair trial and personal freedom due to inadequate reasoning under the Criminal Procedure Code. The court rejected these claims, finding that the lower courts provided sufficient legal grounds for detention and that the cited precedent did not apply to the specific circumstances of this case.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not intervene in general court detention decisions unless they lack a legal basis or the stated reasons are in extreme contradiction with constitutional safeguards.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem Štupartská 599/4, 100 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2010 sp. zn. 8 To 30/2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. prosince 2009 sp. zn. 25 T 172/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného a rovněž napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým bylo (ve vztahu k němu výrokem II.) rozhodnuto, že se podle § 75 odst. 1 tr. řádu ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), c) tr. řádu.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na spravedlivý proces, práva na osobní svobodu a k porušení ústavní zásady vázanosti státu právem. Mělo se tak stát tím, že napadená rozhodnutí jsou z hlediska požadavků obsažených § 71 odst. 4, 5 tr. řádu dle přesvědčení stěžovatele nedostatečně odůvodněna, přičemž stížnostní soud toto pochybení ve vztahu k soudu I. stupně stran parciální části odůvodnění jeho rozhodnutí i připustil. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález
sp. zn. III. ÚS 18/96
).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou v usnesení Městského soudu v Praze oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány (srov. i nález
sp. zn. III. ÚS 566/03
) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v § 71 odst. 4 tr. řádu dostál. Na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu takto postačí pro stručnost odkázat.
Pokud potom stěžovatel na podporu svého tvrzení poukázal na nález
sp. zn. II. ÚS 897/08
, toto srovnání není přiléhavé, jelikož rozhodovací důvody v něm obsažené reflektovaly situaci, v níž orgány veřejné moci o vazbě rozhodující jednak odhlédly od zcela zásadních skutečností způsobilých "oslabit" důvodnost obav, jejichž naplnění má tzv. útěková vazba čelit, jednak poukázaly pouze obecně na "hrozbu vysokého trestu odnětí svobody".
V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu