Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1167/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1167.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because the applicant was not a party to the underlying property dispute proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 1167/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a district court ruling on property ownership. The applicant argued that the court failed to establish material truth and violated his property rights, but the court found he was not a party to the specific proceedings where the contested judgment was issued. Consequently, the court ruled that the statutory prerequisites for admitting the complaint were not met.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant challenges a final decision from a proceeding in which they were not a party.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility standing in constitutional review property ownership dispute party status in proceedings material truth principle Czech constitutional law district court judgment

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. J., zastoupeného Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem v Praze 4, K Safině 669, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 11. 2009 č. j. 13 C 302/2009-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 19. 4. 2010 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že porušuje jeho ústavně zaručená práva - vlastnické právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, kromě toho měl být porušen i čl. 4 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky.

V této ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba města Karlovy Vary směřující proti žalované BAU-STAV, a. s., na určení vlastnictví stavby na pozemku p. č. 757/2 v k. ú. Karlovy Vary, obec Karlovy Vary, a dále - k protinávrhu žalované - bylo rozhodnuto, že vlastníkem uvedené stavby je žalovaná. V souvislosti s tím stěžovatel poukázal na jiné řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 15 C 290/2006, v němž se město Karlovy Vary domáhalo žalobou, směřující proti BAU-STAV, s. r. o., a stěžovateli, určení vlastnictví, přičemž z rozsudku vydaného v tomto řízení má plynout, že předmětná stavba byla zapsána v katastru nemovitostí jako rozestavěná stavba na LV č. 4487 pro vlastníka A. J. (tedy stěžovatele), který nabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy uzavřené s E. S. Tak tomu bylo v době podání prvně zmiňované žaloby (tj. v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 302/2009) i v době vydání ústavní stížností napadeného rozsudku. Postup města Karlovy Vary a BAU-STAV, a. s., stěžovatel považuje za účelový, protože následoval po doručení rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 140/2007-272, kterým bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 290/2006 rozhodnuto v jejich neprospěch, a protože město proti ústavní stížností napadenému rozsudku nepodalo odvolání. Stěžovatel má za to, že Okresní soud v Karlových Varech si pro své rozhodnutí neopatřil dostatek podkladů, zejména zmíněný list vlastnictví, a že přes zásadu projednací, jíž je ovládáno občanské soudní řízení sporné, nelze opomenout zásadu materiální pravdy. Současně poukazuje na zákonem vymezený účel takového řízení s tím, že napadené rozhodnutí je nesprávné, resp. že zasahuje výrazným způsobem do jeho práv (zejména do vlastnického práva a práva na spravedlivý proces).

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

V posuzované věci stěžovatel napadá pravomocné rozhodnutí, které však nebylo vydáno v řízení, jehož byl účastníkem. Nenastala ani situace, že by mu takové postavení v daném soudním řízení procesní předpis zajišťoval, avšak Okresní soud v Karlových Varech s ním jako účastníkem nejednal, případně že by se, ačkoliv by stěžovateli účastenství nenáleželo, v něm jednalo, resp. rozhodovalo o jeho právech či povinnostech (k tomu srov. např.: Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s. 329, a zde zmiňovaná rozhodnutí Ústavního soudu). Pokud se napadené rozhodnutí dotýká stěžovatelovy právní pozice, pak tím, že ke stejné stavbě (pozn.: pokud jde o stejnou stavbu - tato skutečnost totiž z ústavní stížnosti zřetelně neplyne) by mohla být v katastru nemovitostí zapsána vedle stěžovatele jako vlastníka i další osoba (tzv. duplicitní zápis). V případě, že nedojde k smírnému vyřešení daného konfliktu, má stěžovatel možnost chránit svá (vlastnická) práva soudní cestou (srov. § 45 odst. 3 katastrální vyhlášky).

Vzhledem k tomu Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu