Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1190/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1190.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for lack of exhaustion of ordinary legal remedies regarding guardian appointment.

Numero d'incarto IV.ÚS 1190/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's complaint without a hearing, ruling that he failed to exhaust all available ordinary legal remedies. The applicant argued that his guardian was appointed without meeting statutory conditions, citing previous constitutional decisions. The court held that the applicant could have used the appeal for confusion under the Civil Procedure Code, which was applicable at the time of the decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility guardian appointment subsidiarity principle appeal for confusion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Vzhledem k tomu bylo třeba o návrhu rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu ve znění zákona č. 7/2009 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele J. O., zastoupeného JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. ledna 2004 č. j. 6 C 1206/2003-25, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu ve Vyškově s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že k jeho vydání došlo poté, kdy mu byl ustanoven opatrovník, aniž k tomu byly splněny podmínky předpokládané v ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatel poukázal na rozhodovací důvody nálezů

sp. zn. II. ÚS 536/08

,

II. ÚS 460/09

,

I. ÚS 559/2000

a

II. ÚS 629/04

a domáhal se, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy ČR). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních (kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

).

Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu anebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Změna pravidel občanského soudního řízení zmíněnou novelizací o. s. ř. (s účinností od 1. 7. 2009) činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu - včetně té, na níž poukazuje stěžovatel - upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou (srov. kupř. i nález

sp. zn. III. ÚS 1143/09

).

Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu bylo třeba o návrhu rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj