Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 941/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.941.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court of Czechia annuls lower court rulings for violating property rights and fair trial rights in civil proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 941/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled the rulings of the Regional Court in Brno and the High Court in Olomouc regarding a civil dispute over a share transfer. The applicant argued that the courts failed to create procedural space for her to raise a set-off defense, violating her property rights and right to a fair trial. The Court held that lower courts must ensure opportunities for contradictory presentation of claims and evidence, ruling that the application of specific procedural rules did not justify excluding the set-off defense.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Chl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: Courts in civil proceedings must create space for the contradictory presentation of claims and evidence, ensuring the right to a fair trial is respected.

Parole chiave

Generato dall'IA
civil procedure contradictory proceedings set-off defense property rights fair trial rights jurisdiction constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 11 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 1 of Additional Protocol No. 1 to the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
K věcné příslušnosti soudu Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 120 odst.
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
§ 82 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K povinnosti soudů vytvořit v občanském soudním řízení prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů (ke spornému a nespornému řízení)

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 6. dubna 2010

sp. zn. IV. ÚS 941/09

ve věci ústavní stížnosti A. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56, kterým byla stěžovatelka zavázána povinností zaplatit navrhovatelce (v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejšího účastníka) peněžitou částku s úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení, za účasti 1. Krajského soudu v Brně a 2. Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se sídlem 696 73 Hrubá Vrbka 270, jako vedlejšího účastníka řízení.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71 se ruší, neboť jimi a řízením, jež jejich vydání předcházelo, bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odůvodnění

I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Stěžovatelka uvedla, že v řízení před obecnými soudy měla postavení žalované strany, po které žalobkyně, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., požadovala zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o. Přestože žalobkyně nebyla společníkem této obchodní společnosti, obecné soudy věc projednaly v nesporném řízení za věcné příslušnosti krajského soudu v prvním stupni [§ 9 odst. 3 písm. g) ve spojení s § 200e o. s. ř.], a protože v daném typu řízení nemohly posoudit stěžovatelkou uplatněnou námitku zániku žalované pohledávky započtením protipohledávky, žalobě vyhověly. Právním závěrům krajského i vrchního soudu stěžovatelka oponovala a s poukazem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6 o. s. ř. namítla, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud; pro případ, že by závěr o věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně obstál, nesouhlasila s vyloučením možnosti uplatnit v řízení kompenzační námitku.

3. Krajský soud v Brně v podání ze dne 18. 11. 2009 prohlásil, že ve věci nečiní žádné vyjádření a že souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

4. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 12. 2009 poukázal na vnitřní rozpornost odůvodnění ústavní stížnosti, jí předestřený právní názor označil za nesprávný a setrval na závěrech prezentovaných v napadeném usnesení. Vrchní soud uvedl, že dne 11. 2. 2009 rozhodl ve třech v podstatě skutkově totožných věcech obchodní společnosti Živa, spol. s r. o. (poznámka pod čarou č. 1), přičemž v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 s ohledem na výši částky, která tvořila předmět řízení, záleží otázka přípustnosti dovolání ohledně právního posouzení otázek, s nimiž nesouhlasí i stěžovatelka, na uvážení dovolacího soudu. Vrchní soud vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. Vedlejší účastník, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., Hrubá Vrbka, se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

6. V replice ze dne 5. 3. 2010 stěžovatelka zopakovala, že se neztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci zejména v části tvrzené nemožnosti aplikace ustanovení § 98 o. s. ř. v nesporném soudním řízení. K podpoře vlastního právního názoru předložila Ústavnímu soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, kterým dovolací soud rozhodl v jedné ze tří shora uvedených souvisejících právních věcí a ve kterém dospěl k závěru, že námitku započtení je možné uplatnit jak v řízení sporném, tak v řízení nesporném. K dotazu Ústavního soudu stěžovatelka vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

II. 7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 185/2006, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se po stěžovatelce domáhala zaplacení 49 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka představovala kupní cenu za smluvní převod části obchodního podílu navrhovatelky ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o., na stěžovatelku. Platnost převodu části obchodního podílu, výši smluvní ceny a skutečnost, že tato nebyla zaplacena, stěžovatelka nezpochybnila, v průběhu řízení však uplatnila zápočet žalované částky proti pohledávce za navrhovatelkou ve výši 70 000 Kč. Započítanou pohledávku stěžovatelka (stejně jako další postupníci M. T. a J. T.) nabyla smlouvou o postoupení pohledávky od J. H., který ji nabyl děděním po zemřelé A. H. Krajský soud v Brně po provedeném dokazování návrhu vyhověl a zavázal stěžovatelku povinností zaplatit navrhovatelce žalovanou částku s příslušným úrokem z prodlení (výrok I), jakož i náklady řízení ve výši 16 597 Kč (výrok II). Krajský soud v Brně nezpochybnil existenci pohledávky způsobilé k započtení, uvedl však, že k započtení nedošlo, neboť ustanovení o vzájemném návrhu (§ 97 a 98 o. s. ř. ) lze aplikovat jen ve sporném řízení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K uplatněné námitce věcné nepříslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně uvedl, že šlo o vztah ze smlouvy, jíž se převádí podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným, tj. o řízení podle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., které je zařazeno v ustanovení § 200e o. s. ř. a které má povahu řízení nesporného, pro něž platí jiná pravidla než pro řízení sporné. Z tohoto důvodu nebylo možné přihlédnout k námitce započtení vzájemné pohledávky, neboť nárok z ní by byl projednáván ve sporném řízení. Odvolací soud uvedl, že pokud by "protipohledávka" stěžovatelky byla projednávána v režimu řízení nesporného, byla by účastnice řízení zvýhodněna oproti situaci, kdyby ji uplatnila proti společnosti Živa, spol. s r.o., v samostatném řízení.

8. Z odůvodnění kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, předloženého stěžovatelkou a dostupného i v elektronické podobě na www.nsoud.cz, Ústavní zjistil, že účastník řízení ve věci vedené před Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, ve kterém namítl nesprávné právní posouzení věci, a dovolacímu soudu předestřel k posouzení tytéž právní otázky, jež v projednávané věci uplatnila v rámci své ústavněprávní argumentace i stěžovatelka. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a k dovolacím námitkám se vyjádřil. K věcné příslušnosti soudu Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2 ve spojení s § 200e o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. vyložil, že řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu je z procesního hlediska tzv. řízením nesporným, a potvrdil, že k projednání tohoto nároku jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Otázce, zda v řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu může účastník řízení uplatnit formou obrany proti peněžitému nároku navrhovatele k započtení svou pohledávku za navrhovatelem, přiznal Nejvyšší soud zásadní právní význam. Systematickým a logickým výkladem příslušných ustanovení občanského soudního řádu poté dovodil, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto obranou zabývat. Nejvyšší soud označil právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné a dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci (stejně jako usnesení soudu prvního stupně) zrušil.

9. Z vlastní databáze rozhodnutí čtvrtý senát Ústavního soudu dále zjistil, že o skutkově shodné věci (poznámka pod čarou č. 2) Ústavní soud rozhodl dne 16. 3. 2010 nálezem

sp. zn. II. ÚS 954/09

(N 54/56 SbNU 579), kterým zrušil rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 36 a násl. Listiny. V odůvodnění citovaného nálezu druhý senát Ústavního soudu vyložil, že jen z pouhého zařazení řízení před obecným soudem do režimu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. není možné dovozovat, že jejich účastníci mají ve srovnání s řízením sporným omezené možnosti obrany proti návrhem uplatněnému peněžitému nároku, a vyslovil názor, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto námitkou zabývat.

III. 10. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, přičemž Ústavní soud měl za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

IV. 11. Ústavní stížnost je důvodná.

12. Ústavní soud považuje za vhodné obecně připomenout, že interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavněprávní deficit posuzovaného řízení, resp. v něm vydaného rozhodnutí, jejž stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, se nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení se nedotýká některého z jejích základních, ústavním pořádkem chráněných práv, zda je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, či není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně nevybočuje-li z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

13. Stěžovatelka zpochybnila aplikaci ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. a dala najevo, že soudem použitý výklad citovaného ustanovení nebyl v jejím případě namístě. Dle jejího názoru jsou v citovaném ustanovení upraveny spory z právních vztahů týkajících se vnitřních poměrů obchodních společností a družstev. Ústavní soud má však za to, že bylo-li žalováno na základě vztahu ze smlouvy, jíž byl převeden podíl společníka, nelze podřazení tohoto sporu pod citované ustanovení občanského soudního řádu kvalifikovat jako "extrémní vybočení" z jeho výkladu, resp. jako projev "libovůle" soudu a usuzovat, že uvedené ustanovení na spory takového charakteru nedopadá. Spor samotný pak vyplývá z převodu části obchodního podílu vedlejší účastnice na stěžovatelku, tedy z postavení společníka obchodní společnosti (bez ohledu na to, že vedlejší účastnice v době projednávání sporu již společníkem předmětné společnosti není), což je dle názoru Ústavního soudu relevantní skutečností pro rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu.

14. Právní názor obecných soudů, že v nesporném řízení nepřihlédly k námitce započtení protipohledávky stěžovatelky za vedlejší účastnicí z důvodu odlišných pravidel, které ovládají řízení sporné a nesporné, byl, jak vyjádřeno shora, korigován právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2068/2009 a v ústavněprávní rovině i právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu

sp. zn. II. ÚS 954/09

(viz výše). Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v těchto rozhodnutích vyložených jakkoliv odchylovat ani v projednávané věci. Ve své rozhodovací praxi dal opakovaně najevo, že v občanském soudním řízení soudy musí vytvořit prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů, které se vztahují k rozhodování soudů [srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 2569/07

ze dne 23. 10. 2008 (N 181/51 SbNU 235), dostupný též v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz, a další], neboť koncept spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení. S ohledem na totožnost obecných soudů jako účastníků řízení nebylo v projednávané věci nezbytné opakovat právní závěry vyložené v nálezu

sp. zn. II. ÚS 954/09

, a proto na ně čtvrtý senát Ústavního soudu v podrobnostech zcela odkazuje.

15. Uvedené důvody ve svých důsledcích postačovaly k závěru, dle kterého došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky ve výroku tohoto nálezu uvedených.

16. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadená usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

1) Ve věci stěžovatelky usnesením pod sp. zn. 5 Cmo 509/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 185/2006, ve věci M. T. usnesením sp. zn. 5 Cmo 510/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 186/2006 a ve věci J. T. pod sp. zn. 5 Cmo 511/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 187/2006

2) K ústavní stížnosti stěžovatelky J. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 511/2008 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 187/2006