Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 978/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.978.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies as appeal was not filed.

Numero d'incarto IV.ÚS 978/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant sought to overturn a final court decision denying compensation for non-material damage against the Ministry of Justice. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to file a required appeal, violating the exhaustion of remedies requirement.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; § 72 odst. 3: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, specifically requiring the filing of a final appeal before seeking constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint legal remedies final appeal subsidiarity principle non-material damage inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Criminal Procedure Code § 239 para. 3
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court § 75 para. 1
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court § 72 para. 3
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court § 72 para. 4
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court § 30
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court § 43 para. 1 letter e)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 a Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. dubna 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 odmítl žalobu stěžovatelky došlou dne 5. dubna 2007 o náhradu nemajetkové újmy směřující proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Jak plyne z dikce ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. i z poučení uvedeném v usnesení odvolacího soudu, je proti tomuto usnesení přípustné dovolání.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Dle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním procesním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání (§ 239 odst. 3 o. s. ř).

Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatelku vyzývala k odstranění vad podání (§ 30 zákona o Ústavním soudu), než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka