Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding a 2,000 CZK court fee ruling.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mgr. M. Š. against a Supreme Court decision confirming a lower court's refusal to refund a 2,000 CZK court fee. The applicant argued violations of fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, but the Court found the complaint manifestly unfounded. The Court ruled that general courts are not bound to address such trivial monetary disputes unless they involve extreme violations of basic human rights, which were absent here.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: Ústavní soud odmítá ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, pokud obecné soudy rozhodly o bagatelní částce bez porušení základních lidských práv.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v v Praze 1, Štěpánská 630/57, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Co 92/2008-139 ze dne 30. září 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práv garantovaných čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené přílohy, z připojených příloh a ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 55/2009 Ústavní soud mimo jiné zjistil, že Městský soud v Praze výrokem II. usnesení č. j. 34 C 29/2005-115 ze dne 6. prosince 2006 zamítl návrh, aby soud vrátil stěžovateli a druhé žalobkyni H. T. Ch. soudní poplatek zaplacený v kolkových známkách ve výši po 2.000,- Kč. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem v záhlaví citovaného rozhodnutí bylo rozhodnutí o částce 2.000,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 602/05
,
sp. zn. III. ÚS 748/07
,
sp. zn. I. ÚS 931/08
,
sp. zn. IV. ÚS 697/09
a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Podle přesvědčení Ústavního soudu Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím i Městský soud v Praze výrokem II. usnesení č. j. 34 C 29/2005-115 ze dne 6. prosince 2006 rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry nelze podle náhledu Ústavního soudu rozhodně označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu