Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 782/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.782.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numero d'incarto I.ÚS 782/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by EDIAL spol. s r.o. because the applicant failed to comply with the mandatory requirement to be represented by a lawyer. The court noted the applicant had previously filed over twenty complaints without legal representation and was previously informed of this obligation. Consequently, the court deemed further notification ineffective and formally rejected the complaint under the relevant statutory provisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1: The Constitutional Court rejects a constitutional complaint if the applicant fails to be represented by a lawyer, provided the applicant has previously been informed of this obligation and the complaint lacks other formal requirements.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal legal representative requirement Constitutional Court procedure formal admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele: EDIAL, spol. s r. o., se sídlem Nýřany, Benešova 347, zastoupeného jednatelem Daliborem Pechem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2009, čj. 11 Co 261/2009 - 243, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 18. 3. 2010 doručena stížnost (dále jen "návrh"), ve které stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni.

Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým i právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 přes dvacet ústavních stížností, z nichž několik bylo odmítnuto pro neodstranění vady spočívající v tom, že v řízení před Ústavním soudem nebyl zastoupen advokátem. Z řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti informován. Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil, z jakých důvodů je vyloučeno, aby stěžovatelům sám právního zástupce ustanovil a proč nepřipustil přiměřené použití § 30 OSŘ (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem, příslušným rozhodnutím České advokátní komory, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže (srov. usnesení ze dne 15. 10. 2008,

sp. zn. II. ÚS 2291/08

in http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé u stěžovatele zafixovat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu