Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; statutory appeal for confusion was not filed.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint and the attached request for suspension of enforcement against a district court judgment. The complainant argued that procedural errors regarding her guardian and service of process violated her constitutional rights. The court ruled that the complainant failed to exhaust available remedies by not filing a timely appeal for confusion under the amended Civil Procedure Code.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 7/2009 Sb., o soudním řádu, § 229 odst. 1 písm. h); § 234 odst. 5; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud účastník nezahájil opravný prostředek pro zmatečnost v zákonné lhůtě.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky B. S., zastoupené JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem Brno, Kozí 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. září 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. března 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Svoji ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti se zjišťuje, že napadeným usnesením byl stěžovatelce ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník a napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 808,- Kč a náklady řízení v částce 3 825,- Kč z titulu jízdného a přirážky k němu, neboť cestovala ve veřejném dopravním prostředku provozovaném žalobcem a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou. O vydaných rozhodnutích obvodního soudu se stěžovatelka dozvěděla až v rámci nařízené exekuce.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v době podání žaloby jí bylo 17 let, studovala a v té době bydlela společně se svoji matkou na adrese Křivoklátského 828, Nové Strašecí v bytě č. 4. Soud doručoval žalobu na adresu Praha 6, Skuteckého 7 a aniž by se žalobu pokusil doručit znovu, ustanovil stěžovatelce podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnici vyšší soudní úřednici. Soud podle názoru stěžovatelky neprovedl řádné šetření o místě jejího pobytu a po vydání napadeného rozsudku na něm ani nevyznačil doložku právní moci. Takto bylo podle zjištění stěžovatelky postupováno i v dalších, stěžovatelkou uvedených, případech.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení.
Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".
Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Přijetím uvedeného zákona se stala zjevně nepoužitelnou judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatelka v obecné rovině v ústavní stížnosti odvolávala a z níž vyplývalo, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí ve věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (srov. kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007
sp. zn. III. ÚS 769/06
).
Stěžovatelka, aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájila (opak se z ústavní stížnosti nepodává), tak měla rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439, napadnout tímto opravným prostředkem.
Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudkyní zpravodajkou odmítl.
K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka