Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 690/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.690.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of prior legal remedies in criminal proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 690/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against a police decision to initiate criminal proceedings for attempted fraud. The applicants argued that the investigation results did not justify their position before the court and violated their rights under the European Convention on Human Rights and the Czech Constitution. The Court ruled the complaints inadmissible because the applicants failed to exhaust the specific legal remedy for challenging the initiation of criminal proceedings, which is required before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, particularly the specific remedy for challenging the initiation of criminal proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility criminal proceedings initiation procedural means legal protection rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 160 odst. 1 trestního řádu
2010 se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud zrušil shora označené usnesení, jímž bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno jejich trestní stíhání pro pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst.
§ 250 odst. 1 a 4 trestního zákona
1 trestního řádu zahájeno jejich trestní stíhání pro pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona.
§ 176 trestního řádu
Přitom tvrdili, že výsledky vyšetřování neodůvodňovaly jejich postavení před soud ve smyslu § 176 trestního řádu, a vytýkali příslušnému státnímu zastupitelství a soudu, že (neoprávněně) pokračovali v trestním řízení.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Tím mělo být porušeno jejich právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.
čl. 1 a čl. 90 věty první Ústavy České republiky
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 a čl. 90 věty první Ústavy České republiky a čl.
čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
90 věty první Ústavy České republiky a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatelé však v ústavní stížnosti netvrdí, že by tento řádný opravný prostředek uplatnili, nepřiložili ani kopii příslušného rozhodnutí, ač jim tuto povinnost ukládá ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.
§ 141 a násl. trestního řádu
Pokud se stěžovatelé svou ústavní stížností domáhají zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, je proti takovémuto usnesení přípustná stížnost dle § 141 a násl. trestního řádu, která (tak) představuje procesní prostředek ve smyslu § 75 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. T. a 2. V. K., obou zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou v Brně, Lesnická 52, proti usnesení Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 9. dubna 2009 ČTS: PJM-910-28/TČ-2008-03-JA, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 5. 3. 2010 se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud zrušil shora označené usnesení, jímž bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno jejich trestní stíhání pro pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Přitom tvrdili, že výsledky vyšetřování neodůvodňovaly jejich postavení před soud ve smyslu § 176 trestního řádu, a vytýkali příslušnému státnímu zastupitelství a soudu, že (neoprávněně) pokračovali v trestním řízení. Tím mělo být porušeno jejich právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 a čl. 90 věty první Ústavy České republiky a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Pokud se stěžovatelé svou ústavní stížností domáhají zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, je proti takovémuto usnesení přípustná stížnost dle § 141 a násl. trestního řádu, která (tak) představuje procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé však v ústavní stížnosti netvrdí, že by tento řádný opravný prostředek uplatnili, nepřiložili ani kopii příslušného rozhodnutí, ač jim tuto povinnost ukládá ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. Lze tudíž usuzovat, že stěžovatelé tento procesní prostředek k ochraně svých práv nevyčerpali. Ovšem i kdyby se tak stalo, žádný dopad by to na výsledek tohoto řízení nemělo. Jak Ústavní soud opakovaně konstatuje, k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; z tohoto důvodu nutno v ústavní stížnosti napadnout především rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 146/96

,

IV. ÚS 58/95

,

III. ÚS 181/98

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, usn. č. 13, svazek 7, usn. č. 2, svazek 11, usn. č. 49); shodně rovněž usnesení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 598/01

,

I. ÚS 649/04

,

III. ÚS 666/04

,

II. ÚS 78/05

,

III. ÚS 323/05

,

IV. ÚS 188/06

a dalších (dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz); na danou povinnost upozorňuje rovněž odborná literatura - srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 381, nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, s. 573].

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Pokud měli stěžovatelé za to, že k porušení jejich ústavně zaručených základních práv či svobod mělo dojít i jiným způsobem, bylo třeba tuto skutečnost adekvátně promítnout do návrhového žádání (petitu) ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu