Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3156/09 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3156.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court of Czechia ruled that applying new expropriation law retroactively violated fair trial rights.

Numero d'incarto II.ÚS 3156/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Accolto (Allowed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic declared the Regional Court's decision unconstitutional and ordered its annulment. The applicant argued that applying the new Expropriation Act retroactively to proceedings started under the old law violated her right to legal certainty. The Court agreed, citing its prior rulings that require interpreting expropriation proceedings based on the law effective at the time of the decision's start.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 89 exekučního řádu; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: When a new law lacks transitional provisions, proceedings initiated before its effective date must be evaluated according to the law valid at that time to ensure fair trial rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
retroactive application of law right to legal certainty expropriation proceedings fair trial rights constitutional review procedural justice transitional provisions

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí.
§ 89 exekučního řádu
K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 9. března 2010

sp. zn. II. ÚS 3156/09

ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., IČ: 27169341, se sídlem Kartouzská 200/4, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. června 2009 č. j. 22 Co 197/2009-32, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) zaplatit po zastavení exekuce soudnímu exekutorovi náklady exekuce.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. června 2009 č. j. 22 Co 197/2009-32 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu".

Z obsahu připojených dokumentů vyplývá následující:

Okresní soud v Pardubicích po zastavení exekuce uložil stěžovatelce (oprávněné) povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (JUDr. I. Švecové) náklady exekuce (ve výši 4 165 Kč). K odvolání stěžovatelky proti výrokům o povinnosti zaplatit soudnímu exekutorovi odvolací soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně za situace, kdy novela zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční řád"), provedená zákonem č. 347/2007 Sb., neobsahuje přechodná ustanovení pro § 89 exekučního řádu, postupoval zcela správně, jestliže aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (tj. od 1. ledna 2008).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá protiústavnost napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor se zásadou zákazu retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné neměl Okresní soud v Pardubicích ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měl vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Účastník je přesvědčen o tom, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky nedošlo. Stěžovatelka se podle jeho názoru při podání návrhu nemohla domnívat, že jí za žádných okolností nemůže být uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce. Krajský soud odkazuje na své závěry obsažené v odůvodnění napadeného usnesení a poukazuje zejména na skutečnost, že oprávněná přistupuje k podávání návrhů na exekuci v obdobných věcech hromadně a je si přitom vědoma faktu, že asi třetina pohledávek bude dobytných. Za této situace je podle názoru účastníka možné shledat na straně oprávněné procesní zavinění ve vztahu k důvodu zastavení exekuce, neboť oprávněná do určité míry musela počítat s nemajetností povinného jako se svým rizikem. Podle názoru krajského soudu by ústavní stížnost měla být zamítnuta.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu ze dne 5. května 2009

sp. zn. IV. ÚS 314/09

(N 110/53 SbNU 375) či v nálezu ze dne 29. července 2009

sp. zn. I. ÚS 1851/09

(N 172/54 SbNU 181). V citovaných nálezech Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 1226/08

ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či

sp. zn. IV. ÚS 1903/07

ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127)] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému [obdobně viz nález

sp. zn. I. ÚS 969/09

ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665)].

Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedených nálezech odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí.