Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded due to lack of constitutional violation. The court rejected the claim that lower courts improperly shifted the burden of proof regarding insurance premium payment. The decision emphasizes that lower courts correctly applied evidence evaluation rules without infringing fundamental rights. The court ruled that the complaint was clearly unfounded and thus inadmissible under constitutional law. The judgment confirms that the burden of proof remained with the claimant throughout the proceedings. The court found no error in the lower courts' assessment of the evidence presented. The decision upholds the principle that constitutional review is limited to genuine constitutional violations. The court concluded that the lower courts' reasoning was sound and legally justified. The complaint was dismissed because it did not meet the threshold for constitutional review. The judgment clarifies the scope of the Constitutional Court's jurisdiction over ordinary court decisions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against the district and city court rulings. The applicant argued that the lower courts incorrectly shifted the burden of proof regarding the payment of insurance premiums, violating her right to court protection. The court found that the lower courts correctly evaluated the evidence and that the complaint was clearly unfounded, as it merely challenged legal conclusions without demonstrating a constitutional violation. Consequently, the court ruled that the applicant's arguments did not meet the threshold for constitutional review under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have correctly evaluated evidence and the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Horkým, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2008, čj. 24 C 106/2005 - 67, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2009, čj. 30 Co 565/2008 - 93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, z nichž prvým byla zamítnuta její žaloba proti žalované pojišťovně Kooperativa, a. s., na zaplacení částky 879.302,52 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek obvodního soudu potvrzen. Podle stěžovatelky bylo napadenými rozsudky obecných soudů porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí soudů obou stupňů podle stěžovatelky spočívají na nesprávně přeneseném důkazním břemenu a nemají oporu v provedeném dokazování.
Z obsahu spisu sp. zn. 24 C 106/2005 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že zmíněný soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, čj. 24 C 106/2005 - 67, zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 879.302,52 Kč, jako pojistného plnění z pojistné smlouvy č. 5100997420 na pojištění podnikatelských rizik, uzavřené dne 30. 10. 2001 s datem počátku pojištění 11. 12. 2001 na dobu tří let. V polovině srpna roku 2002 byla její provozovna v Praze 8 - Karlíně postižena povodní a v prosinci 2002 stěžovatelka uplatnila u žalované nárok na pojistné plnění. Žalovaná jí v lednu 2003 sdělila, že pojistná smlouva zanikla v souladu s ustanovením § 801 ObčZ z důvodu nezaplacení pojistného za první pojistné období ke dni 10. 3. 2002. Pro posouzení nároku stěžovatelky na výplatu pojistného plnění bylo určující, zda v době, kdy mělo dojít k pojistné události (srpen 2002), byl majetek stěžovatelky pojištěn u žalované. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli pojistnou smlouvu na dobu tří let, tj. od 11. 12. 2001 do 10. 12. 2004, s ročním pojistným ve výši 16.444,- Kč. Pojistné bylo splatné k prvnímu dni pojistného období, tedy dne 11. 12. 2001.
Po obsáhlém dokazování dospěl obvodní soud k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že zaplatila pojistné za první pojistné období. Stěžovatelka tvrdila, že pojistné zaplatila poštovní poukázkou s tím, že doklad byl zničen při povodních. Neznala den, kdy byla provedena úhrada pojistného, ani nepředložila žádný důkaz o jeho zaplacení. Úhradu pojistného se soudu nepodařilo zjistit ani prostřednictvím České pošty, s. p. Ta soudu m.j. sdělila, že stěžovatelka nikdy u pošty nežádala o dohledání provedené platby pojistného, ani nepožádala o duplikát podacího lístku. Platbu pojistného nemá stěžovatelka zavedenou ani ve své účetní evidenci ani v peněžním deníku. Zaplacení pojistného nepotvrdil ani svědek D. B., ani společnost AXA services, s. r. o. Neexistence jakéhokoliv důkazu prokazujícího úhradu pojistného vedla k závěru, že stěžovatelka pojistné za první pojistné období neuhradila. Došlo tedy k zániku pojištění podle § 801 ObčZ uplynutím tříměsíční lhůty od splatnosti pojistného, tj. ke dni 11. 3. 2002.
Závěr o nezaplacení pojistného podpořila rovněž pochybnost soudu o pravdivosti tvrzení stěžovatelky o zničení dokladu o zaplacení pojistného. K prokázání svého nároku předložila soudu pojistnou smlouvu, pojistku, dohodu o ukončení pojistné smlouvy a oznámení o převodu kmene smluv z Winterthur pojišťovny, a. s., na žalovanou. Podle výpovědi svědkyně D. P. měla stěžovatelka mít všechny podklady k pojistné smlouvě uloženy v povodněmi postižené prodejně v Praze 8 - Karlíně. Je proto zarážející, že při povodních nebyly poškozeny nebo ztraceny žádné doklady vztahující se k pojistné smlouvě, ale doklad o úhradě pojistného byl údajně při povodních zničen.
K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Po zopakování některých důkazů dospěl k závěru, že pojistné ze strany stěžovatelky nebylo řádně uhrazeno. Zabýval se argumenty stěžovatelky, se kterými se v odůvodnění svého rozsudku dobře vypořádal. V podrobnostech lze na odůvodnění tohoto rozsudku odkázat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatelky s právními závěry obecných soudů obou stupňů ve shodném smyslu a rozsahu, jako v řízení před těmito soudy. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy, která mu však nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud může zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, pokud současně shledá porušení základního práva či svobody.
Na základě argumentů stěžovatelky Ústavní soud přezkoumal ústavnost předmětného řízení. Po prostudování spisu sp. zn. 24 C 106/2005 Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, že obecné soudy obou stupňů, na základě rozsáhlého dokazování, správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Tyto závěry jsou, podle názoru Ústavního soudu, v souladu s obecným právem a ústavně konformní. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, podrobně se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu