Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3063/09 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3063.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as untimely and procedurally inadmissible due to lack of review scope.

Numero d'incarto III.ÚS 3063/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against civil court rulings regarding procedural fairness. The applicant argued that the appeal was improperly halted due to jurisdictional defects and lacked proper legal representation. The court ruled that halting an appeal for jurisdictional reasons precludes any discretionary review, making the appeal inadmissible and the subsequent complaint untimely.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints against appeals halted for lack of jurisdictional conditions are inadmissible and untimely as no discretionary review scope exists.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint jurisdictional defect appeal dismissal procedural fairness statute of limitations discretionary review civil procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
4 zákona o Ústavním soudu, a proto bylo třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím nižších soudů počítat již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího, v důsledku čehož je ústavní stížnost v této části podána opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
V důsledku toho je ústavní stížnost v části, jíž toto usnesení stěžovatel napadá, návrhem zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, O. Lysohorského 702, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2009 č. j. 20 Cdo 2562/2009-30, Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2008 č. j. 57 Co 579/2008-16, Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2008 sp. zn. Ro 12832/93 a ze dne 2. 3. 2006 č. j. Ro 12832/93-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházejí z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení soudů v jeho občanskoprávní věci s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ve stěžovatelově věci, identifikované napadenými rozhodnutími, bylo jako poslední rozhodnutí vydáno Nejvyšším soudem dne 20. 8. 2009 usnesení č. j. 20 Cdo 2562/2009-30, jímž řízení o stěžovatelově "dovolání" zastavil, protože stěžovatel svůj návrh směřoval vůči usnesení soudu prvního stupně (ze dne 2. 3. 2006 č. j. Ro 12832/93-22), jež dovoláním úspěšně napadnout nelze; nedostatek funkční příslušnosti je totiž neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jež má za následek zastavení řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2006 č. j. Ro 12832/93-22 mu nebylo nikdy doručeno, což bylo možné prokázat příslušným spisem, který byl však skartován; z tohoto důvodu mělo nejprve dojít k jeho rekonstrukci a poté měl být spisem proveden důkaz. Dále stěžovatel namítá nesrovnalosti v označení žalobce a žalovaného, jelikož původní žaloba nesměřovala vůči stěžovateli, ale vůči "jakémusi subjektu označenému jako firma Svatý Albert"; mimoto žalobce byl v roce 1996 vymazán z obchodního rejstříku a tudíž není jisté, s kým bylo vedeno řízení. Konečně stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu, že jej nevyzval k zajištění právního zastoupení pro podání dovolání ani k odstranění jeho vad v situaci, kdy bylo z jeho obsahu (byť nepřímo) zřejmé, že napadá rovněž usnesení odvolacího soudu.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").

Výtkám proti rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo řízení o "dovolání" zastaveno, však přiznat opodstatnění - ve vyloženém smyslu - nelze, neboť z rozhodného podání adresovaného Nejvyššímu soudu je patrný projev stěžovatelovy vůle směřovat je právě proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoli proti pravomocnému rozhodnutí soudu odvolacího, jak vyžaduje ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. Ze skutečnosti, že stěžovatel byl zastoupen advokátem v odvolacím řízení, lze dovodit, že měl vědomost o možnosti ochrany svých zájmů prostřednictvím právního zástupce, jakož i přístup k takovému zastoupení. Co do postupů k opravě dovolání pak nelze přehlédnout, že - šlo-li o jeho rozsah - byl k dispozici toliko časový úsek doby trvání lhůty k dovolání, a po jejím uplynutí vést stěžovatele k zajištění zastoupení již pozbylo smyslu. Rozhodnutím dovolacího soudu tudíž k porušení procesních práv stěžovatele nedošlo, a tím ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

V důsledku toho je ústavní stížnost v části, jíž toto usnesení stěžovatel napadá, návrhem zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ve vztahu k rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně je pak určující, že podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle § 236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle § 238 odst. 2, § 238a odst. 2 o. s. ř.).

V případě zastavení dovolacího řízení pro nedostatek procesní podmínky, tedy pro nesplnění předpokladů k tomu, aby toto řízení mohlo být vedeno a aby se dovolací soud mohl zabývat věcí samou, pak nutně o prosazení důvodu "závisející na uvážení" jít nemůže, neboť dovolací soud zde - při založení stěžovateli nepříznivého výsledku řízení - prostor pro "uvážení" žádný nemá.

Bylo-li řízení o "dovolání" zastaveno, nesvědčí tedy stěžovateli dobrodiní ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto bylo třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím nižších soudů počítat již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího, v důsledku čehož je ústavní stížnost v této části podána opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu