Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding incorrect name in payment order as clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Prosper Trading against a regional court's refusal to issue a corrective ruling. The plaintiff argued that a minor spelling error in the defendant's name rendered the payment order unenforceable and violated her right to court protection. The court determined the complaint was clearly unfounded because the error did not prevent identification of the obligor and did not affect the enforceability of the title.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 164 of the Code of Civil Procedure; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: A minor typographical error in a party's name that does not hinder identification of the obligor does not constitute a violation of constitutional rights or justify a corrective ruling.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti PROSPER TRADING, a. s., se sídlem Umělecká 305/ 1, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, AK se sídlem Americká 17, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009 č. j. 7 Cmo 172/2009-36 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu s tím, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Návrhem podaným u Krajského soudu v Ostravě žádala stěžovatelka vydání opravného usnesení ke směnečnému platebnímu rozkazu vydanému tímto soudem dne 27. 6. 2008 č. j. 17 Sm 165/2008-18, jímž bylo žalovanému G. M., bytem D. D., uloženo zaplatit stěžovatelce ve výroku specifikovanou částku. Stěžovatelka uvedla, že skutečné křestní jméno žalovaného je G. a nikoli G., což bylo zjištěno teprve v průběhu exekuce exekutorem, který ji vyzval k podání tohoto návrhu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 3. 2009 č. j. 17 Sm 165/2008-28 návrh zamítl. Vysvětlil, že opravné usnesení dle ustanovení § 164 o. s. ř. slouží k opravě chyb, ke kterým došlo při vyhlášení nebo písemném vyhotovení rozhodnutí soudem, a nikoli pochybení, která vznikla již při vyplňování směnky a následném vyhotovení žaloby. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 4. 2009 č. j. 7 Cmo 172/2009-36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka namítá, že její pravomocně přiznané právo je kvůli nesprávnému označení žalovaného nevymahatelné, a to i proto, že o identitě žalovaného není pochyb, v důsledku čehož nemůže pro překážku věci rozsouzené podat ve věci žalobu podruhé. Nesprávné označení žalovaného je třeba v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1383/98 napravit opravným usnesením dle ustanovení § 164 o. s. ř., neboť v opačném případě by se věc stala neřešitelnou a vykazovala by znaky přepjatého formalismu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Výklad ustanovení § 164 o. s. ř. podaný obecnými soudy odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení sp. zn. 2 Cdon 1571/96, Sb. NS, sv. 4/98, s. 205) i soudu Ústavního (srov. usnesení
sp. zn. I. ÚS 2132/07
a
II. ÚS 165/02
, dostupná http://nalus.usoud.cz), tedy nelze mít za to, že by se jednalo o interpretaci překvapivou, odporující ustálenému nazírání na tento právní institut či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěry vyslovené v rozhodnutí 20 Cdo 1388/98, na které stěžovatelka odkazuje, na její věc aplikovatelné nejsou, neboť tam zjevná nesprávnost spočívala v tom, že označení žalované v záhlaví se lišilo od označení ve výroku rozhodnutí a nebylo proto jasno, komu byla tímto rozhodnutím uložena povinnost.
Přesto však stěžovatelčiny obavy stran vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu nejsou důvodné, neboť vady v označení účastníků řízení v exekučním titulu nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1020/99, Sb. NS, sv. 4/2002, s. 236, a sp. zn. 20 Cdo 1735/2008, dostupné na http://nsoud.cz). Nesrovnalost spočívající v přebytečnosti jedné hlásky v křestním jménu žalovaného nemá za následek nedostatečnou identifikovatelnost či zaměnitelnost žalovaného s jinou osobou, a proto může být v exekučním řízení pokračováno bez nutnosti jakékoli ingerence soudu za účelem opravy jména povinného.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu