Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 247/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.247.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for late filing; 60-day deadline expired after Supreme Court decision delivery.

Numero d'incarto IV.ÚS 247/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint because it was filed after the statutory 60-day deadline expired. The applicant submitted the complaint via mail on January 26, 2010, which was after the final day of the period following the Supreme Court's decision on October 22, 2009. The Court ruled that the complaint was inadmissible under the law governing the Constitutional Court's jurisdiction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the sixty-day period from the delivery of the final procedural act has expired.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline inadmissible filing procedural time limit Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu
Stěžovatelka obecným soudům vytýkala, že se návrhem na zastavení exekuce zabývaly pouze z hlediska existence důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu, přestože v řízení uplatnila i důvod dle § 268 odst.
§ 268 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
§ 238a odst. 1 písm. d) a 2 občanského soudního řádu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Janou Ondráčkovou, advokátkou se sídlem Hněvotínská 44, Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2203/2007-208 ze dne 22. 10. 2009, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 40 Co 1613/2006-186 ze dne 21. 12. 2006 a usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 42 E 175/2000-175 ze dne 26. 9. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 27. 1. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Olomouci (dále jen „okresní soud“) č. j. 42 E 157/2000-9 ze dne 28. 2. 2000 byl k návrhu oprávněného, BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC, nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatelky za účelem uspokojení pohledávky ve výši 14.437,- Kč společně s poplatky z prodlení, náklady předchozího řízení a náklady výkonu rozhodnutí. Tentýž soud usnesením č. j. 42 E 157/2000 13 ze dne 28. 3. 2001 zastavil výkon rozhodnutí co do částky 14.437,- Kč a usnesením č. j. 42 E 157/2000 145 ze dne 30. 1. 2006 i ve vztahu k části poplatků z prodlení. Vykonávací řízení tak bylo nadále vedeno pro část poplatků z prodlení a pro náklady řízení. Usnesením č. j. 42 E 175/2000-175 ze dne 26. 9. 2006 zamítl okresní soud návrh stěžovatelky na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu č. j. 42 E 175/2009-9 ze dne 28. 2. 2000. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), usnesením č. j. 40 Co 1613/2006 186 ze dne 21. 12. 2006 k odvolání stěžovatelky rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2203/2007-208 ze dne 22. 10. 2009 odmítnuto z důvodu nenaplnění podmínek přípustnosti dle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d) a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“).

Posledně uvedené rozhodnutí okresního soudu, jakož i navazující rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítala porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c), čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka obecným soudům vytýkala, že se návrhem na zastavení exekuce zabývaly pouze z hlediska existence důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu, přestože v řízení uplatnila i důvod dle § 268 odst. 1 písm. d) téhož předpisu, jehož naplnění spatřovala v tom, že se část věcí zahrnutých do soupisu věcí určených k exekuci nenacházela v jejím vlastnictví, resp. že se částečně jednalo o věci, které nemohou být výkonem rozhodnutí postiženy. Stěžovatelka dále zopakovala svou argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy, tzn. především vyjádřila přesvědčení, že jí byly poplatky z prodlení účtovány neoprávněně a v rozporu s dobrými mravy, dále popsala okolnosti vzniku předmětného dluhu a svou sociální situaci a rovněž vznesla námitky vůči postupu obecných soudů v nalézacím řízení, a to zejména vzhledem k nedostatku objektivity, neposkytnutí právní pomoci od počátku řízení a značným průtahům. Stěžovatelka se cítila postupem obecných soudů diskriminována a poukazovala rovněž na fyzickou i psychickou újmu, kterou v důsledku dlouholetých soudních sporů utrpěla. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2203/2007-208 ze dne 22. 10. 2009, usnesení krajského soudu č. j. 40 Co 1613/2006-186 ze dne 21. 12. 2006 a usnesení okresního soudu č. j. 42 E 175/2000-175 ze dne 26. 9. 2006 svým nálezem zrušil.

II. Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.

Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ze sdělení okresního soudu a z přiložené fotokopie doručenky Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2203/2007-208 ze dne 22. 10. 2009 bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 16. 11. 2009 a posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak byl pátek 15. 1. 2010. Jestliže stěžovatelka předala svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 26. 1. 2010, učinila tak po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj