Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 65/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.65.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of legal representation in administrative proceedings. The court rejects the claim that the lower courts failed to provide free legal counsel. The decision upholds the principle that constitutional review is limited to unexhausted remedies. The court finds the complaint inadmissible due to procedural exhaustion failures. The ruling clarifies that free counsel in the Constitutional Court does not extend to lower courts. The judgment emphasizes strict adherence to statutory time limits for appeals. The court concludes that the applicant did not meet procedural requirements for review.

Numero d'incarto IV.ÚS 65/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against the Supreme Administrative Court's refusal to grant legal representation. The applicant argued that lower courts ignored her destitution and failed to appoint counsel, citing previous rulings on free legal aid. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant did not exhaust all available procedural remedies, specifically failing to file a timely cassation appeal against the initial rejection of her request for counsel. Furthermore, the court found the part of the complaint challenging the lower court's substantive decision procedurally barred due to missed deadlines and lack of proper filing. Consequently, the court ruled that the Supreme Administrative Court acted correctly by denying the cassation appeal without appointing a lawyer, as the applicant had not secured representation despite formal requests.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, and the Constitutional Court's jurisdiction to appoint free legal counsel does not extend to lower courts absent specific statutory mandates.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies principle free legal representation administrative cassation appeal procedural time limits Constitutional Court jurisdiction legal aid in administrative proceedings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 75 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky Ing. L. K., zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dne 11. 1. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisy ze dne 11. 2. 2010 a 15. 2. 2010, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009, jímž byla z důvodu absence právního zastoupení odmítnuta její kasační stížnost, a dále rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34, proti němuž kasační stížnost směřovala.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, vyplývajících z čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zásah do výše uvedených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že jí nebyl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv se takový postup, s ohledem na povinné právní zastoupení v tomto řízení, jevil pro ochranu jejích práv jako nezbytný. Stěžovatelka měla za to, že obecné soudy posuzovaly její věc formalisticky a účelově; Nejvyšší správní soud například před odmítnutím kasační stížnosti vůbec nezkoumal, proč si nebyla schopna zajistit právní zastoupení. Stěžovatelka přitom byla žadatelkou o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení bezdomovectvím. Ve hmotné nouzi se ocitla v důsledku selhání orgánů státu, které jí nebyly schopny zprostředkovat zaměstnání a současně odmítaly poskytnout základní pomoc a hmotné zajištění, přičemž po stěžovatelce požadovaly hrazení zdravotního a sociálního pojištění. Nejvyšší správní soud tím, že nepřihlédl k výše uvedeným skutečnostem, stěžovatelce protiprávně odňal možnost domáhat se ochrany svých práv a docílit meritorního přezkumu vadného rozsudku městského soudu. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 755/06

, v němž Ústavní soud akcentoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení právních předpisů v prvé řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, a na usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2624/08

, tvořící dle jejího přesvědčení "precedens", z nějž vyplývalo, že měla nárok na bezplatné právní zastoupení. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudek městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34 svým nálezem zrušil.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, ve vztahu k usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009 byla přípustná a splňovala i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu uvedeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Jak vyplynulo z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009, o žádosti stěžovatelky o ustanovení právního zástupce rozhodl městský soud usnesením č. j. 1 Cad 3/2008-51 ze dne 30. 3. 2009 tak, že tuto pro neúplné doložení majetkových poměrů zamítl. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 6 Ads 69/2009-76 ze dne 11. 6. 2009. Ústavní stížnost směřující vůči posledně uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2375/09

ze dne 23. 9. 2009.

V nyní projednávané věci již Ústavnímu soudu nepříslušelo zkoumat, jak obecné soudy hodnotily majetkové poměry stěžovatelky, neboť rozhodnutí, v nichž byla tato otázka řešena, nebyla ústavní stížností napadena. Ostatně i kdyby snad stěžovatelka zamýšlela tato rozhodnutí opětovně napadnout, stalo by se tak zjevně po uplynutí lhůty zákonné šedesátidenní lhůty. Za situace, kdy bylo ve věci žádosti o ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatelka ani k výzvě městského soudu ze dne 17. 8. 2009 právní zastoupení nezajistila, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. V tomto ohledu tedy nelze Nejvyššímu správnímu soudu nic vytknout, Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Odkaz na nález

sp. zn. I. ÚS 755/06

, resp. usnesení

sp. zn. II. ÚS 2624/08

, byl zcela nepřípadný, neboť tato rozhodnutí neměla ve vztahu k projednávané věci žádnou relevanci. Pokud jde o posledně uvedené usnesení, Ústavní soud poznamenává, že skutečnost, že stěžovatelce byl v této věci Českou advokátní komorou určen advokát pro bezplatné zastupování v řízení před Ústavním soudem, bez dalšího neznamená, že by byly povinny obdobně postupovat i obecné soudy.

V části, v níž stěžovatelka brojila proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34, byla ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí k ochraně jejích práv zákon poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), když nepodala řádnou, tzn. včasnou a všechny náležitosti splňující kasační stížnost. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu