Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3335/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3335.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against criminal court order to return case for investigation due to lack of jurisdiction.

Numero d'incarto IV.ÚS 3335/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an individual against the Regional Court in Ostrava regarding a fraud investigation. The applicant argued that the proceedings violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and freedoms, specifically concerning the identity of the offense and the total amount of damages. The court ruled that it lacks jurisdiction to order the criminal court to decide on specific procedural steps or return the case for further investigation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR: The Constitutional Court may not order a criminal court to decide on specific procedural steps or return a case for investigation, as such measures fall outside its constitutional mandate to merely annul decisions or prohibit violations.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction criminal procedure return identity of offense procedural safeguards constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
§ 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu
§ 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 o ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Marií Ludvovou, advokátkou, AK se sídlem Dr. Šmerala 6, 702 00 Ostrava, proti postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 31 T 6/2006, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v probíhajícím trestním řízení u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 31 T 6/2006 je porušováno jeho základní právo podle článku 8 odst. 2, článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě pokračovat v provádění úkonů v tomto trestním řízení, přikázal mu dle ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu věc vrátit státnímu zástupci k došetření a konečně aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž Krajskému soudu v Ostravě přikáže nepokračovat v provádění úkonů v této věci do doby pravomocného meritorního rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že u Krajského soudu v Ostravě je pod sp. zn. 31 T 6/2006 vedeno trestní řízení proti stěžovateli pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve formě spolupachatelství, jehož se měl dopustit tím, že - shrnutě řečeno - společně s dalšími obžalovanými jako jednatelé společnosti Hi-LINK one, s. r. o., nabízeli klientům účast ve finančním projektu za účelem získání výhodných úvěrů, a to za podmínky zakoupení klientské karty a uzavření kapitálového životního pojištění, přičemž stávající účastníky projektu výplatou provizí motivovali k získání dalších klientů, ačkoli věděli, že společnost nemá dostatek finančních zdrojů na poskytování úvěrů, a vylákali tak na 1770 klientech částku nejméně 27 977 606 Kč a způsobili další škodu ve výši 600 000 Kč.

Stěžovatel snáší výhrady vůči probíhajícímu trestnímu řízení, a to neuvedení celkové škody a škody způsobené jednotlivým poškozeným v obžalobě, nepřítomnost obhájců při 95 % výslechů svědků, průtahy v řízení a nerespektování usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 50/2006, podle kterého je třeba při pokračujícím trestném činu sdělit obvinění pro jednotlivé dílčí útoky, protože jinak není zachována totožnost skutku, i kdyby byl skutek později vyčerpávajícím způsobem popsán v obžalobě. Jako prostředek nápravy žádá stěžovatel vyslovení zákazu pokračovat v řízení, tedy nařizovat jednání, předvolávat svědky apod., přičemž obnovení stavu před porušením jeho práv lze dosáhnout vrácením věci státnímu zástupci k došetření. Třebaže o jeho vině nebylo dosud rozhodnuto, stěžovatel se domnívá, že ústavní stížnost je přípustná dle ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž přesah vlastních zájmů spatřuje v tom, že jeho věc má znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti danou trestní věcí, konkrétně v otázce zachování totožnosti skutku, výše způsobené škody, vad ve sdělení obvinění, nerespektování judikatorních závěrů a vlivu nepřiměřené délky trestního řízení na jeho pokračování.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž tuto jeho pravomoc detailněji upravuje zákon o Ústavním soudu. V řízení o ústavní stížnosti může ingerence Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci nabývat toliko podoby zrušení napadeného rozhodnutí nebo vyslovení zákazu pokračovat v porušování ústavně zaručených práv a svobod spojeného s případným příkazem obnovit stav před porušením. Takto stanovené meze nemůže Ústavní soud překročit, protože jinak by se sám dopustil protiústavnosti, k jejímuž potírání je povolán. Domáhá-li se proto stěžovatel nároku, o kterém není Ústavní soud oprávněn vůbec vést řízení či jej sice může vést, avšak není oprávněn o něm rozhodnout způsobem, který stěžovatel požaduje, musí Ústavní soud dovodit svoji nepříslušnost k projednání takového návrhu.

Tak je tomu i v projednávané věci, neboť Ústavní soud není oprávněn orgánu činnému v trestním řízení nařizovat, aby konkrétním způsobem rozhodl, jak žádá stěžovatel. Ostatně vydání rozhodnutí dle ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu není již v této fázi trestního stíhání přípustné, poněvadž se jedná o jedno z možných vyústění předběžného projednání obžaloby, jež předchází nařízení hlavního líčení, a proto se nelze domáhat vynesení takového rozhodnutí, bylo-li již hlavní líčení nařízeno.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Akcesorický návrh na vydání předběžného opatření sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj