Constitutional Court dismisses appeal as final judgment already reviewed and no current rights violation exists.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a regional court's procedural ruling on a closed trial record. The applicant argued this violated her right to a fair process under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint because the underlying case was already conclusively decided and its constitutionality had been previously examined, rendering any further review moot and lacking immediate relevance.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 43 para. 2 lit. a): The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the underlying proceedings are concluded and the substantive decision's constitutionality has already been reviewed, as no current violation of constitutionally guaranteed rights exists.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem advokátní kanceláře PONCZA | ŠRÁMEK, se sídlem Pobialova 10, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 587/2008-498 ze dne 22. 9. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 12. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše citovaného usnesení, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na opravu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. 5. 2009. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem bylo porušeno její základní subjektivní právo na spravedlivý proces, jež je jí garantováno zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K procesní stránce právě posuzované věci budiž na tomto místě ještě poznamenáno, že řízení u krajského soudu, v rámci něhož bylo vydáno i napadené usnesení, bylo již pravomocně skončeno, a to rozsudkem ze dne 18. 5. 2009 sp. zn. 11 Co 587/2008 - ústavnost právě citovaného rozsudku byla nadto posouzena v rámci řízení o ústavní stížnosti podané stěžovatelkou, když Ústavní soud tuto stížnost odmítl svým usnesením ze dne 8. 10. 2009
sp. zn. II. ÚS 2535/09
jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud přezkoumal napadené procesní rozhodnutí krajského soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Z čl. 83 Ústavy vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem jednoduchého práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí obecným soudům.
Při posuzování předmětného případu vyšel Ústavní soud především ze skutečnosti, že napadené procesní rozhodnutí soudu se týká řízení, jež bylo pravomocně skončeno meritorním rozsudkem, jehož ústavnost již byla přezkoumána. Jakýkoli přezkum tohoto procesního rozhodnutí je tedy bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl, na meritorním rozhodnutí by to stejně nemohlo nic změnit. Teorie a praxe ústavního soudnictví v této souvislosti vyžaduje, aby ústavní stížnost byla projednávána ve stavu bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit v praxi Spolkového ústavního soudu - srov. k tomu např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142 - 150), tj. ve stavu, kdy spor ještě neodezněl nebo nebyl vyřešen jinou cestou s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení.
Z povahy institutu ústavní stížnosti i z právě uvedeného vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout zásadně jen tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele, když toto porušení musí být v době rozhodování ústavní stížnosti stále aktuální.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu