Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3189/08 ECLI:CZ:US:2010:1.US.3189.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for exhaustion of remedies due to pending appeal. Stewardship Court rejects appeal for confusion. Constitutional Court rules appeal is final remedy.

Numero d'incarto I.ÚS 3189/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding a missed deadline. The applicant argued a violation of constitutional rights, but the Court found he had not exhausted all legal remedies. Since a complaint for confusion was filed and a cassation appeal remains pending, the Court determined the final legal remedy was not yet decided.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies, including pending appeals.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity of constitutional complaint pending cassation appeal complaint for confusion final legal remedy procedural exhaustion inadmissibility grounds

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Vrchní soud v Praze, čj. 11 Cmo 43/2008 - 68
Městský soud v Praze, čj. 65 C 20/2007 - 37

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: ÚAMK, a. s., se sídlem Praha 4, Na Strži 1837/9, zastoupeného Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 291/24, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006, čj. 17 C 98/97 - 197, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, čj. 18 Co 355/2006 - 209, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006, čj. 17 C 98/97 - 211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. 18 Co 79/2007 - 230, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2008, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006 byl zamítnut jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dalším usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006 bylo odvolání stěžovatele, doručené soudu dne 7. 3. 2006, odmítnuto a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007 bylo toto usnesení soudu prvního stupně rovněž potvrzeno.

Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se nejprve zabýval přípustností ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, čj. 11 Cmo 43/2008 - 68, postoupeném Ústavnímu soudu Městským soudem v Praze, bylo zjištěno, že jím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007, čj. 65 C 20/2007 - 37. Jedná se o usnesení, kterým Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu stěžovatele pro zmatečnost, podanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006, čj. 17 C 98/97 - 197, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, čj. 18 Co 355/2006 - 209, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006, čj. 17 C 98/97 - 211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. 18 Co 79/2007 - 230.

Na žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 17 C 98/97, mu zmíněný soud sdělil, že tento spis byl zaslán Městskému soudu v Praze k jeho spisu sp. zn. 65 C 20/2007. Dopisem ze dne 17. 2. 2010 sdělil obvodní soud Ústavnímu soudu, že jeho spis byl dne 26. 2. 2009 zaslán, s dovoláním, spolu se spisem sp. zn. 65 C 20/2007 Městského soudu v Praze, na Nejvyšší soud ČR a je tam doposud.

Z uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel podal, proti stejným rozhodnutím, která napadl ústavní stížností, žalobu pro zmatečnost, aniž by Ústavní soud o této skutečnosti informoval. O jeho žalobě rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2007, čj. 65 C 20/2007 - 37, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 čj. 11 Cmo 43/2008 - 68. Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu, jako soudu odvolacího, bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který o něm dosud nerozhodl.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není přípustná. Směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu (viz shora), která však nejsou rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněná rozhodnutí byla napadena žalobou pro zmatečnost, bude posledním prostředkem v předmětné věci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, podaném proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu začne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu