Constitutional complaint dismissed because constitutional review requires exhausting ordinary remedies like the action for confusion first.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by the applicants against lower court decisions. The applicants argued that their appeals were improperly rejected, but the Court found they had not exhausted all available procedural remedies. Specifically, the Court determined that the applicants failed to utilize the action for confusion, a special remedy introduced in 2001, before seeking constitutional review. Consequently, the Court ruled the complaints inadmissible under the principle of subsidiarity inherent in the constitutional complaint system.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: The principle of subsidiarity requires that all ordinary procedural remedies, including the action for confusion, must be exhausted before a constitutional complaint is admissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů Ing. J. S. a A. S., právně zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 1724, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 558/2009-929 ze dne 12. 1. 2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 14 Nc 90/2009-4 ze dne 4. 2. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 2. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 1 a čl. 10 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") č. j. 14 Nc 90/2009-4 ze dne 4. 2. 2009 byla na návrh oprávněné Frenn Trading B.V. nařízena dle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 18 Co 403/2008-760 ze dne 26. 11. 2008 exekuce na majetek povinného, Pražského stavebního bytového družstva, za účelem vymožení částky 46 343 826,82 Kč s příslušenstvím. Odvolání, které proti rozhodnutí obvodního soudu podali stěžovatelé, společně s dalšími osobami, jimž dle jejich tvrzení svědčilo právo na bezúplatný převod družstevních bytů, nacházejících se ve vlastnictví povinného, bylo usnesením městského soudu č. j. 18 Co 558/2009-929 ze dne 12. 1. 2010 odmítnuto s odůvodněním, že bylo podáno osobami neoprávněnými.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda tato splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S účinností od 1. 1. 2001 byl do českého právního řádu zařazen nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Dle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), lze žalobou pro zmatečnost napadnout i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Jestliže tedy stěžovatelé podali ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítnuto jejich odvolání, aniž by předtím využili institut žaloby pro zmatečnost, nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, dostupné na http://nalus.usoud.cz), a Ústavnímu soudu nezbylo než jejich ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj